Přehled o publikaci
2024
WEYR, F. Filozofie, politika a právo: studie z let 1948–1951
TAUCHEN, JaromírZákladní údaje
Originální název
WEYR, F. Filozofie, politika a právo: studie z let 1948–1951
Název česky
WEYR, F. Filozofie, politika a právo: studie z let 1948–1951
Název anglicky
WEYR, F. Filozofie, politika a právo: studie z let 1948–1951
Autoři
TAUCHEN, Jaromír
Vydání
Brno, 406 s. 2024
Nakladatel
Masarykova univerzita
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Editorství odborné knihy
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Odkazy
Označené pro přenos do RIV
Ne
Organizace
Právnická fakulta – Masarykova univerzita – Repozitář
ISBN
978-80-280-0580-1
Klíčová slova česky
František Weyr; normativní teorie; ryzí nauka právní; Hans Kelsen
Klíčová slova anglicky
František Weyr; normative theory; pure doctrine of law; Hans Kelsen
Změněno: 3. 10. 2024 00:50, RNDr. Daniel Jakubík
V originále
Františka Weyra (*1879–†1951) lze bez pochyb považovat za nejvýznamnější osobnost v historii Právnické fakulty Masarykovy univerzity a za nejvýznamnějšího českého právníka první poloviny dvacátého století. Během svého života napsal několik monografií, desítky odborných článků a stovky příspěvků do novin. Aby badatelská veřejnost získala na Františka Weyra a jeho dílo komplexní pohled, vychází nyní tato jeho poslední nevydaná kniha s titulem Filozofie, politika a právo. Studie z let 1948–1951. Při čtení této Weyrovy knihy jsou na první pohled patrné jeho hluboké filozofické znalosti, antikou počínaje a filozofickými díly autorů první poloviny dvacátého století konče. Těžištěm Weyrových znalostí byla samozřejmě německá filozofie na čele s jeho celoživotním vzorem Arthurem Schopenhauerem. Weyr se do určité míry ztotožňuje se Schopenhauerovým pohledem na svět, protože oba sdíleli pesimistický postoj k životu. Po únoru 1948 se Weyrův pesimismus ještě prohloubil, což bylo způsobeno jak tíživou materiální situací, se kterou se musel potýkat, tak zdrcující kritikou jeho normativní teorie ze strany přívrženců nového režimu v oblasti právních věd. Většinou kapitol knihy se prolíná kritika nových poměrů ve vědě po roce 1948, kritika politiky, socialistického zřízení a především marxisticko-leninské ideologie. Čtenáře možná překvapí, že Weyr byl znalcem jak klíčových děl marxismu- -leninismu, tak měl načteny práce, které v Československu v této oblasti vycházely po roce 1945. Právě tyto podrobil zdrcující kritice až zesměšnění, aby poukázal na jejich nevědecký základ. Z rukopisu je tak místy patrné i Weyrovo hluboké opovržení těmi, kdo v nových poměrech udávali tón v právní vědě. Zároveň se Weyr v této knize ostře vymezuje vůči německému nacismu, italskému fašismu a sovětskému komunismu, tedy vůči všem třem totalitním režimům, které se prosadily ve dvacátém století a které brojily proti normativní teorii (ryzí nauce právní).
Anglicky
František Weyr (*1879-†1951) can undoubtedly be considered the most important personality in the history of the Masaryk University Faculty of Law and the most important Czech lawyer of the first half of the twentieth century. During his lifetime he wrote several monographs, dozens of scholarly articles and hundreds of contributions to newspapers. In order to give the research community a comprehensive view of František Weyr and his work, his last unpublished book, Philosophy, Politics and Law. Studies from 1948-1951. In reading this book, Weyr's profound philosophical knowledge, beginning with antiquity and ending with the philosophical works of the authors of the first half of the twentieth century, is evident at first glance. The focus of Weyr's knowledge was, of course, German philosophy, led by his lifelong role model Arthur Schopenhauer. Weyr identifies to some extent with Schopenhauer's worldview, as both shared a pessimistic attitude towards life. After February 1948, Weyr's pessimism deepened, due both to the difficult material situation he had to face and to the overwhelming criticism of his normative theory by the supporters of the new regime in the field of legal science. Interspersed throughout most of the book's chapters is a critique of the new conditions in science after 1948, a critique of politics, the socialist establishment and, above all, Marxist-Leninist ideology. Readers may be surprised to learn that Weyr was both an expert in the key works of Marxism-Leninism and had read works published in Czechoslovakia in this field after 1945. It was these that he subjected to devastating criticism, even ridicule, in order to point out their unscientific basis. Thus, Weyr's deep contempt for those who set the tone for legal scholarship in the new circumstances is evident in places in the manuscript. At the same time, in this book Weyr takes a sharp stand against German Nazism, Italian Fascism, and Soviet Communism, all three totalitarian regimes that came to power in the twentieth century and that opposed normative theory (pure legal doctrine).
