Přehled o publikaci

Uvedení dvou filmů -krátký El circo (1949) a celovečerní film Šťastný pár (Esa pareja feliz) (1951)- v rámci Festivalu „Berlanga: Hořký smích“. Berlangův úsměv je něco mezi subverzivním a cynickým. Berlangovým cílem však nebyla přímá politická kritika režimu, ale vyprávění o těžkém životě v Madridu té doby a o natáčení filmů. Kino je přítomno od začátku do konce: nejen kino jako místo, které přestavuje jedinou zábavu, která byla lidem možná, a v narážkách na Hollywood. Ale také proto, že my, diváci, vidíme filmové postavy, jak sledují kino a sní o tom, že budou žít jako v kině. Vidíme je však také (a to je zajímavější), jak oni se vidí jako postavy ze svých vlastních vzpomínek, které jsou prezentovány jako film. Nejde o to, že realita je v kině prezentována jako křivé zrcadlo, ale o to, že realita je konstruována filmem.