V originále
Not even the extreme fiscal stimulation of supplementary pension saving schemes has led to them playing a significant role in the provision of financial security for the elderly. The OECD recommends that we should introduce occupational pensions or reform the pension saving schemes in line with the neoliberal model, while at the same time making use of “soft compulsory” instruments. The Ministry of Finance has proposed the introduction of long-term investment accounts. The basic Czech pension pillar is de facto dominated by a flat pension, supplemented with a small earnings-related pension. There is general agreement on separating these two completely different schemes in the interests of making the pension system comprehensible. This confirms the combination of a liberal and a social-democratic model. This paper analyses these proposals with the objective of optimising Czech pension policy, including the introduction of tax-free individual savings accounts.
Česky
Ani extrémní česká fiskální stimulace individuálního penzijního spoření nevede k jeho významné roli v zabezpečení starých osob. Podle studie OECD, vypracované na žádost ministerstva financí, to lze v Česku změnit zavedením zaměstnaneckých penzí nebo reformou doplňkového penzijního spoření, obojí s důsledným uplatněním neoliberálního penzijního sociálního modelu. Návrh na zavedení účtu dlouhodobých investic jako dalšího produktu spoření na stáří je jediným příspěvkem českého ministerstva financí k vládou slíbené důchodové reformě je. V českém základním penzijním políři fakticky dominuje rovný důchod, doplněný pojistným důchodem. Existuje obecná shoda na oddělení těchto 2 zcela rozdílných schémat, již v zájmu srozumitelnosti penzijního systému. Tím se stvrdí kombinace liberálního a sociálně-demokratického penzijního modelu. Expertíza OECD tuto skutečnost nerespektuje – cílenou podporou neoliberálního modelu; do dobrovolných penzijních schémat přitom řadí i „jemně povinné“ nástroje. Příspěvek analyzuje uvedené politiky s cílem optimalizace české penzijní politiky, včetně možného uplatnění daněprostých individuálních spořících/investičních účtů. Ani extrémní česká fiskální stimulace individuálního penzijního spoření nevede k jeho významné roli v zabezpečení starých osob. Podle studie OECD, vypracované na žádost ministerstva financí, to lze v Česku změnit zavedením zaměstnaneckých penzí nebo reformou doplňkového penzijního spoření, obojí s důsledným uplatněním neoliberálního penzijního sociálního modelu. Návrh na zavedení účtu dlouhodobých investic jako dalšího produktu spoření na stáří je jediným příspěvkem českého ministerstva financí k vládou slíbené důchodové reformě je. V českém základním penzijním políři fakticky dominuje rovný důchod, doplněný pojistným důchodem. Existuje obecná shoda na oddělení těchto 2 zcela rozdílných schémat, již v zájmu srozumitelnosti penzijního systému. Tím se stvrdí kombinace liberálního a sociálně-demokratického penzijního modelu. Expertíza OECD tuto skutečnost nerespektuje – cílenou podporou neoliberálního modelu; do dobrovolných penzijních schémat přitom řadí i „jemně povinné“ nástroje. Příspěvek analyzuje uvedené politiky s cílem optimalizace české penzijní politiky, včetně možného uplatnění daněprostých individuálních spořících/investičních účtů. Ani extrémní česká fiskální stimulace individuálního penzijního spoření nevede k jeho významné roli v zabezpečení starých osob. Podle studie OECD, vypracované na žádost ministerstva financí, to lze v Česku změnit zavedením zaměstnaneckých penzí nebo reformou doplňkového penzijního spoření, obojí s důsledným uplatněním neoliberálního penzijního sociálního modelu. Návrh na zavedení účtu dlouhodobých investic jako dalšího produktu spoření na stáří je jediným příspěvkem českého ministerstva financí k vládou slíbené důchodové reformě je. V českém základním penzijním políři fakticky dominuje rovný důchod, doplněný pojistným důchodem. Existuje obecná shoda na oddělení těchto 2 zcela rozdílných schémat, již v zájmu srozumitelnosti penzijního systému. Tím se stvrdí kombinace liberálního a sociálně-demokratického penzijního modelu. Expertíza OECD tuto skutečnost nerespektuje – cílenou podporou neoliberálního modelu; do dobrovolných penzijních schémat přitom řadí i „jemně povinné“ nástroje. Příspěvek analyzuje uvedené politiky s cílem optimalizace české penzijní politiky, včetně možného uplatnění daněprostých individuálních spořících/investičních účtů.