V originále
Již třetí kolektivní monografie soustřeďuje práce evropských dialektologů a geolingvistů (ve vztahu ke středoevropskému jazykovému prostoru). Specifikum dialektového projevu (psaného i mluveného) spočívá nejenom v jeho aktuální příznakovosti, ale zejména v jeho přetrvávající účinnosti. Přirozenou potřebou každého mluvčího je uplatnit se prostřednictvím řeči. Jsou-li jazykové jevy s kořeny v hluboké minulosti stále živou – tolerovanou (nebo naopak vyžadovanou) vlastností komunikace, je nutné takové řečové chování zkoumat – (znovu) objevovat dialektové jevy nejen z hlediska lingvistického, ale zejména z hlediska komunikačního, tedy sledovat, jak jazykové prvky dialektu spoluvytvářejí účinný jazykový projev – zde a nyní. V této souvislosti vyvstává několik otázek: Do jaké míry je v užití dialektismů obsažena pragmalingvistická (psycholingvistická) motivace? Jak se dříve zachycené a popsané jevy chovají v nových sociokulturních podmínkách? Jak se vnější kontextové vlivy odrazily na hláskové, tvaroslovné, slovotvorné i syntaktické stránce projevu mluvčích, kteří dialekt používají? Proč a za jakých podmínek se dialekt stává součástí nově vznikajících uměleckých textů? Jak využít současné možnosti zachycení a zpracování textu s dialektovými prvky? Naznačené otázkové okruhy jsou řešeny v textech, které tvoří 4 tematické oddíly a 16 dílčích kapitol monografie. K odpovědi nelze dospět ve všech okruzích, jednotlivé oddíly předkládané monografie jsou jen konturami širokého badatelského pole. Přesvědčují mj. o tom, že ve vývoji dialektů v aktuální řeči nelze směřovat k závěrům, jejichž hlavním jmenovatelem je nivelizace dialektových jevů. Historické základy dialektů, jazykové zákonitosti na straně jedné a univerzálnost komunikačního chování jedince na straně druhé nutí badatele k novým závěrům, které přesahují kontext původního badatelského záměru.
Anglicky
dialectologists and geolinguists (in relation to the Central European Language Area). The particularity of dialectological expression (both written and spoken) lies not only in its current flaw, but also in its continuing effectiveness. The natural need of each speaker is to express themselves through speech. If language phenomena with roots in the deep past are still living - tolerated (or required, on the contrary) property of communication, it is necessary to examine such speech behaviour - to (re) discover dialectological phenomena not only from a linguistic point of view, but also from a communicative point of view; to observe how linguistic elements of the dialect create together an effective utterance - here and now. In this context the following questions arise: To what extent is pragmalinguistic (psycholinguistic) motivation included in the use of dialectism? How did the previously recorded and described phenomena behave in new socio-cultural conditions? How did the external contextual influences reflect the spelling, morphology, word-formation and syntax of the speakers who use the dialect? Why and on what conditions does the dialect become part of newly released fiction? Is there any way how to use current possibilities of recording and processing text with dialectological elements? The outlined question topics are dealt with in texts consisting of 4 thematic sections and 16 sub-chapters of the monograph. The answers cannot be found in all the topics, every single part of the presented monograph is just the outline of the wide research scope. They assure among other things that in the development of dialects in the current speech there is not possible to come to the conclusions whose main denominator is the levelling of dialectological phenomena. The historical foundations of dialects, language patterns on one hand, and the versatility of the individual's communication behaviour on the other hand, make the researchers to come to new conclusions that go beyond the context of the original research intent.