J 2017

Kapp a Herbart. Dvě pojetí výchovy a jejich recepce v andragogice literatuře

BENEŠ, Milan

Základní údaje

Originální název

Kapp a Herbart. Dvě pojetí výchovy a jejich recepce v andragogice literatuře

Název česky

Kapp a Herbart. Dvě pojetí výchovy a jejich recepce v andragogice literatuře

Název anglicky

Kapp and Herbart. Two concepts of education and their reception in the literature on andragogy

Autoři

BENEŠ, Milan (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Edukacja doroslych, Warszawa, Akademickie Towarzystwo Andragogiczne, 2017, 1230-929X

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

50301 Education, general; including training, pedagogy, didactics [and education systems]

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/46358978:_____/17:00000011

Organizace

Univerzita Jana Amose Komenského Praha s.r.o. – Repozitář

Klíčová slova česky

Andragogika; pedagogika; státní pedagogika; pedagogizace; autonomie osobnosti

Klíčová slova anglicky

andragogy; pedagogy; state pedagogy; pedagogization; adult education; autonomy of personality; enlightenment

Příznaky

Recenzováno
Změněno: 2. 12. 2018 19:39, Milan Beneš

Anotace

ORIG EN

V originále

Alexander Kapp zjevně v roce 1833 použil jako první pojem andragogika. Jeho snahy ovšem podle většinového mínění zmařil vlivný Herbart, jenž výchovné zacházení s dospělými odmítnul. Při bližším pohledu se ukazují četné výpovědi andragogické diskuze jako zkreslení Kappových i Herbartových názorů. Je tedy nezbytné představit myšlenky těchto dvou autorů méně povrchně a zohlednit přitom tehdejší představy o výchově i historické a společenské okolnosti jejich vzniku. Příspěvek ukáže, že Kappovi nejde o andragogiku nebo učení se a vzdělávání dospělých, ale o „státní pedagogiku“, o výchovu poslušného občana. Herbart naopak vychází z autonomní osobnosti, která v morální oblasti má formovat samu sebe.

Anglicky

Demonstrably, Alexander Kapp was the first to use the concept of andragogy in 1833. However, there is a prevailing belief that his efforts were thwarted by influential Herbart, who refused to treat adults as subjects of education. At a closer look, a number of statements of the andragogical discussion appear to be a distortion of both the Kapp's and Herbart's opinions. Therefore, it is necessary to present the ideas of these two authors less superficially, taking into account the understanding of education of that time, as well as the historical and social context, in which it was developed. The paper will show that rather than andragogy or learning and adult education, Kapp advocates “state pedagogy” and an education designed to create obedient citizens. On the contrary, Herbart believes in an autonomous personality who, in the moral area, should shape himself or herself.