V originále
Bio-psycho-sociálně-spirituální model nemoci je chápán jako integrace faktorů těla, mysli, sociálních a spirituálních podmínek člověka. Řešení je pojato v multifaktorovém přístupu terapie, obsahující práci s tělem a psychoterapii ve smyslu péči o duši, s cílem ozdravující změny, resp. proměny. Základem je uznání těla – organizmu jako sebeorganizujícího se systému, vytvářející svůj vlastní svět, povstávající ze samovztažné autopoiésis.Respektování pacienta v jeho jedinečnosti a originalitě přináší nečekané možnosti teoretické a terapeutické, jde však o střet tradičního kartesiánského západního myšlení s radikálním konstruktivismem, který není jako novodobá empiricky fundovaná alternativa vědeckého positivizmu v medicíně plně využíván. Nemoc je chápána jako dysaretace - rozladěnost, nevyváženost. Léčení ve smyslu techné na karteziánských pozicích usiluje o navrácení původního stavu fungování organismu, zdraví ve smyslu fyzis však dodat nemůže.
Anglicky
Bio-psycho-social-spiritual model of illness is generally understood as the integration of the figures concerning body,mind and socially-spiritual conditions.The solution is arranged in a multi-feature attitude to the therapy, involving bodywork and psychotherapy in terms of mindcare aiming to reach recovering changes, respectivelymetamorphosis.The basis is found in respect to the body-organism as a self-organizing system creating its own world coming from self-relating autopoiésis.Showing respect to patients brings unexpected theoretical and therapeutical options, concerning that issue there is the contraversion of traditional kartezian western thinking with radical contructivism, which as a new-age empirically advenced alternative of scientific positivism is apparently not fully practised in medicine nowadays.Illnes is seen as disaretation-exasperation,disbalance.Treatment in terms of techne on kartezian thesis puts emphasis on total organism rehabilitation but health in terms of physis cannot be brought back anymore.