Malacologica Bohemoslovaca (2021), 20: 37-55
ISSN 1336-6939
Měkkýši Přírodní rezervace Prokopské údolí v Praze
Molluscs of the Prokopské údolí Nature Reserve in Prague
ŠTĚPÁNKA PODROUŽKOVÁ1
, M A G D A DRVOTOVÁ2
, DAGMAR BERNEŠKA ŘÍHOVÁ3
& LUCIE JUŘIČKOVÁ1
'Katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, CZ-12844 Praha 2, Česká republika,
e-mail: stepanka.podrouzkova(á}gmail.com, © https://orcid.org/0000-0002-0356-531X
© https://orcid.org/0000-0001-5163-1222
2
Redakce Živa, Vodičkova 40, CZ-110 00 Praha 1, Česká republika
^Katedra biologie a environmentálních studií PedF UK, M. Rettigové 4, CZ-11639 Praha 1, Česká republika,
https://orcid.org/0000-0002-2122-130X
PODROUŽKOVÁ S., DRVOTOVÁ M., ŘÍHOVÁ D. B. & JUŘIČKOVÁ L., 2021: Měkkýši Přírodní rezervace Prokopské
údolí v Praze [Molluscs of the Prokopské údolí Nature Reserve in Prague]. - Malacologica Bohemoslovaca, 20:
37-55. https://doi.org/10.5817/MaB2021-20-37
Publication date: 10. 8. 2021.
Mollusc fauna of the Prokopské údolí Nature Reserve in Prague (Czech Republic) has been revised. The current
research follows up on the monitoring that took place there atfive-yearintervals in the years 1984-2009. In the
1980s, 43 land snail and seven aquatic species were recorded, while in 2020 the list included 56 land snail and
three aquatic species. Although the reserve is considered to be one of the best examined areas in the capital city,
remarkable findings are presented, such as a viable population of the critically endangered Helicopsis striata,
a new locality of the internationally protected Vertigo angustior, and a recent distant spread of the rare snail
Zebrina detrita. Notable trends in the development of local malacofauna in the last four decades are discussed.
Key words: faunistics, Prague molluscs, Helicopsis striata, Vertigo angustior, Zebrina detrita
Motto
Údolí svatoprokopské jež bývalo tehdajedním z nejoblíbenějších
výletních míst, znal J. Barrande z několikeré již návštěvy...
Stanulína nejvyšším temeni Dívčích hradů - nad
tak zvanou Bílou stěnou, odkudjestjedna z nejkrásnějších
vyhlídek na Prahu... Náhle zazněla těsně pod ním hromová
rána, až se půda kolkolem chvějivě zaduněla. Shledal,
že stojí těsně nad kamennými lomy, v kterých byl právě
kámen prachem lámán... Zahnul za první skalní balvan,
shýbl se pro kámen a shledal v něm symetrickou jakousi
figuru v podobě ráčka... Na cestě domů zabýval se v duchu
svými vzpomínkami a na kámen úplně zapomněl. A přece,
odnášel si skvost nezměrné důležitosti a zároveň zárodek
své nesmrtelnosti...
Jakub Arbes: Trilobit (1890)
Charakteristika území
Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí je jedním
z jedenácti přírodních parků na území Prahy. Jeho východní
část mezi Jinonicemi a Zlíchovem představuje Přírodní
rezervaci Prokopské údolí o výměře 101,53 ha, v rozpětí
nadmořských výšek 220-330 m. Je označováno zajeden
z nejprozkoumanějších a nejvýznamnějších přírodních celků
našeho hlavního města (NĚMEC 2003).
Základním krajinným rysem Prokopského údolí je kontrast
mezi údolním zářezem se strmými, místy skalnatými svahy
s výchozy skalního podkladu a okolní plošinou krytou
mladými pokryvnými útvary. Důležitou roli při formování
reliéfu hraje geologický substrát tvořící údolí - vápence,
které vznikaly v prvohorách sedimentací na dně moře.
V období od počátku ordoviku do konce středního devonu
se vytvořila celá plejáda vápenců - lavicovité, tence
vrstevnaté s proplástkami břidlic, masivní, rohovcové
atd. (NĚMEC 2003). V tomtéž období vznikly také dalejské
břidlice. Vložka břidlic ve vápencovém souvrství sice
není zvlášť mocná, ale má svůj význam ve tvorbě reliéfu,
protože je mnohem méně odolná než sousední vápence
a projevuje se jako mírná sníženina mezi vápencovými
hřbety (např. sedlo mezi Vysokou a Baštou) (Obr. 1).
Prvohorní geologickou rozmanitost zvyšují vulkanické
horniny vzniklé v průběhu siluru - diabasy a jejich deriváty
(Hermovy skály), které jsou v krajině zřetelné díky
své rozpadavosti a velmi sporé vegetaci.
Z pokryvných útvarů se uplatňují pleistocenní spraše,
vystupující v menších pokryvech a závějích na svazích
údolí (odkryté jsou např. v Bílé a Děvínské rokli) a dále
na okraji plošiny. Úpatí svahů a skalních stupňů pokrývají
plošně omezené, ale na mnohých místech vystupující
a místy i několik metrů mocné nakupeniny svahovin.
Dno Prokopského údolí vyplňují vápnité nivní sedimenty,
kdežto při ústí postranních suchých údolíček a roklí se vytvořily
výplavové kužele tvořené hlinitými sutěmi (LOŽEK
1984-2009).
37
Obr. 1. Pohled z plošiny Dalejského háje na východní část Prokopského údolí. Holý hřbet v levé části snímkuje Hřebenáč nad
Jezírkem. Skála v popředí uprostřed se nazývá Manychův vrch. V pozadí můžeme vidět návrší Baštu, která přechází do sedlovité
sníženiny směrem k masivu Vysoké. Foto: Štěpánka Podroužková, 22. 8. 2020.
Fig. 1. View from the Dalejský háj to the eastern part of the Prokopské údolí. The bare ridge in the left part of the picture is Hřebenáč.
The rock in the foreground in the middle is called Manychův vrch. In the background we can see the Bašta hill, which passes into a
saddle depression towards the Vysoká. Photo by Štěpánka Podroužková, 22. 8. 2020.
Zajímavým rysem této pražské části Českého krasu je větší
podíl otevřených ploch, ale také mnohem menší uplatnění
krasových jevů. V Prokopském údolí se dnes nachází
asi 30 jeskyní, ovšem jde jen o drobné dutiny. Oblast je
z tohoto hlediska méně prozkoumána než zbytek Českého
krasu, dalšími důvody jsou odlišná kvalita vápenců a jiný
režim krasového odvodňování (NĚMEC 2003).
Nápadná je také kontrastní stavba levého a pravého boku
údolí, kdy na levé straně nacházíme vrstvy hornin paralelní
se svahem, kde se těžko udrží půdní pokryv, a proto
jsou zde četné krasové stepi a holé vápencové odkryvy.
Naproti tomu na druhé straně vrstvy zapadají do svahu a
umožňují rozvoj vegetace i na svislých stěnách (dealpínské
formace) a suťových svazích a dodnes se zde dochovaly
lesy (Obr. 2).
Scenérie prvohorních vápenců, plochy tvořené břidlicemi
a diabasovými vulkanity zpestřující celkový obraz,
i zmíněné kvartérní pokryvy vytvářejí v Prokopském údolí
velmi pestrou mozaiku půd a různých stanovišť jak přirozených
tak v různé míře a v různých dobách ovlivněných
člověkem, což podmiňuje mimořádné přírodní bohatství
rezervace. Ta zahrnuje množství fenoménů geologických,
geomorfologických i biologických. Navzdory a někdy také
díky vlivu lidské činnosti zůstává Prokopské údolí z přírodního
hlediska velmi cenným územím, které je odnepaměti
v centru zájmu přírodovědců různých oborů.
Kvartérní vývoj a vliv lidské činnosti
Při posuzování přírodních podmínek území je třeba mít na
zřeteli jeho vývoj, který je v tomto případě silně ovlivněn
antropogenní činností. Dnešní tvář Prokopského údolí je
dílem čtvrtohorní eroze a velkou měrou také dílem člověka.
Prokopské údolí představuje severovýchodní výběžek
Českého krasu, který zasahuje na území Prahy. Rezervace
leží ve sprašové zóně, u hranic starosídelní oblasti a lidské
zásahy ovlivňují její vývoj více než dvě třetiny postglaciálního
období. Člověk začal zdejší prostředí využívat
v neolitu, 5 tisíc let př. n. 1. V období, kdy došlo ke zvlhčení
podnebí, a dosavadní parkovitá krajina starého holocénu
směřovala k vývoji lesních ekosystémů atlantiku, přerušil
člověk tento proces pastvou stád, zakládáním políček
a dalším hospodařením. Otevřené plochy se zvětšovaly
a jejich biocenóza dnes navazuje na relikty původních
staroholocenních stepí ( L O Ž E K 1982, N Ě M E C 2003).
Naproti tomu lesní komplexy se zde nikdy nerozvinuly
38
Obr. 2. Zatímco levý bok údolí nabízí obnažené skály a stepní biotopy, sklon vrstev na opačné straně umožňuje rozvoj lesa. Pohled
z Butovického hradiště na Klukovický amfiteátr a Dalejský háj. Foto: Štěpánka Podroužková, 13.4. 2021.
Fig. 2. While the left side of the valley offers exposed rocks and steppe habitats, the slope of the layers on the opposite side allows
the development of forests. View from Butovické hradiště to Klukovický amfiteátr and Dalejský háj. Photo by Štěpánka Podroužková,
13. 4. 2021.
tak jako v jižnějších částech Českého krasu, což se projevilo
absencí některých druhů lesních měkkýšů, které
se objevují o několik údolí dále směrem na jihozápad
(PODROUŽKOVÁ et al. 2020). Téměř nenarušený vývoj lesa
probíhal pouze ve východní části Dalejského háje, kde se
v suti nachází jedna ze dvou lokalit lesního druhu Isognomostoma
isognomostomos na území Prahy (druhá se
nachází v Břežanském údolí) (JUŘIČKOVÁ 1995).
Od konce středověku dále stoupaly nároky na místní přírodní
zdroje - dřevo, pastvu a také těžbu kamene. Ta se
nejdramatičtěji podílela na dnešní podobě Prokopského
údolí. Nejen změnou reliéfu, ale dalšími doprovodnými
vlivy - stavbou zázemí pro zpracování kamene, vznikem
komunikací (silnice i železnice), vytvořením odpadních
hald a produkcí prašného spadu. Ještě v minulém století
bylo Prokopské údolí stejně jako jiné podobné prostory
v blízkém okolí Prahy územím, kde převládaly pastviny a
kde byly i menší plochy s hlubší půdou obdělávány jako
pole. Mnohde byly i sady. Tyto dlouhodobé zásahy podporovaly
šíření stepních a xerotermních druhů, zatímco lesní
prvky se stáhly do zbytků lesů, a to zejména suťových
porostů v údolní inverzi, jaké se nám dodnes zachovaly
pouze v Dalejském háji, především v úseku proti bývalému
Prokopskému lomu a z části i výše po proudu (LOŽEK
1984-2009). Na konci 19. století došlo k necitlivé výsadbě
nepůvodních dřevin zvláště na levém boku údolí, která
sice rozšířila plochu lesa, na malakofaunu však měla značně
negativní vliv. V době po II. světové válce prakticky
zanikla pastva i obdělávání menších ploch a na mnohých
místech došlo ke spontánnímu zarůstání keři i šíření lesa.
Původní stepní malakofauna tak přicházela o svůj domov
(Obr. 3).
Také zvýšená návštěvnost měla svůj vliv na vývoj přírody.
Sešlap vegetace a občasné vypalování podpořilo vývoj
xerotermní flóry a její rozšíření do malých opuštěných
lomů. Na druhé straně tím došlo ke zdecimovaní některých
rostlinných druhů (dub sípák, dřín nebo jalovec) (NĚMEC
2003).
Přehled předchozích výzkumů a metodika
Prokopské údolí je skutečně tradiční malakozoologická
zastávka. Historie jeho výzkumu sahá až na samé počátky
tohoto oboru u nás. První zmínky se objevují v pracích
SCHÓBELA (1860) in ULIČNÝ (1892-95) a SLAVÍKA (1868)
in ULIČNÝ (1892-95), ovšem bez přesnější lokalizace
39
Obr. 3. Stepní stráně Bílé rokle zarůstající keři. V pozadí Dlouhý
hřbet. Foto: Magda Drvotová, 4. 10. 2020.
Fig. 3. Steppe hillside in the Bílá rokle gorge overgrowing by
shrubs. Dlouhý hřbet ridge in the background. Photo by Magda
Drvotová, 4. 10. 2020.
a podrobnějších informací. ULIČNÝ (1892-95) přináší více
údajů, které svědčí o zájmu badatelů o toto území. Ani
zde však nenajdeme konkrétnější informace o nálezech.
V dalších letech lze čerpat záznamy z přehledu nálezů ve
sbírce Národního muzea (PETRBOK 1938).
Od roku 1939 navštěvoval Prokopské údolí Vojen Ložek,
od roku 1984 pak pravidelně monitoroval zdejší faunu
v pětiletých intervalech až do roku 2009 (LOŽEK 1 9 8 4 -
2009). Z tohoto monitoringu vycházíme a z jeho výsledků
můžeme hodnotit současný stav měkkýšů v Prokopském
údolí. Metodika Lôžkových sběrů není jednotná. Základem
jsou však vždy ruční sběry, na některých lokalitách
doplněné hrabankovými vzorky či kvantitativními prosevovými
snímky, z potoční nivy také náplavy. Výsledky
jsou roztříštěně uvedeny v celé řadě studií (LOŽEK 1946,
1948, 1949, 1953, 1974). V souvislosti s přípravou na vyhlášení
Přírodního parku Prokopské údolí provedl Ložek
mezi lety 1980-1985 podrobné faunistické zpracování
celého území (LOŽEK 1988). Dosavadní poznatky o měkkýších
v Prokopském údolí lze najít v souborném díle
o měkkýších Českého krasu (PODROUŽKOVÁ et al. 2020).
Rovněž postglaciálnímu vývoji údolí byla věnována značná
pozornost. Fauna dokládající původní stav přírody byla
nalezena v Děvínské rokli (LOŽEK 1954b), Klukovickém
amfiteátru (LOŽEK 1973) nebo na návrší Bašta (HORÁČEK
& LOŽEK 1982). Celý vývoj v poledové době je zhodnocen
v práci LOŽEK (1982).
V průběhu systematického monitorování Prokopského
údolí Ložek opakovaně navštěvoval lokality, které se staly
základem i pro náš průzkum. Patří sem Bílé útesy (lok. 3),
Klukovický amfiteátr (lok. 8), Dalejská lada (dnes nepřístupná
ve vojenském objektu), potoční niva (lok. 1, 2, 6,
25), Dalejský háj (lok. 11, 13-17, 19-22), Prokopská skála
(lok. 18), Hřebenáč (lok. 28), Jezírko (lok. 30), Manychův
vrch (lok. 24), Vysoká (lok. 26, 28), Bašta (lok. 23), Bílá
rokle (lok. 29), Dlouhý hřbet (lok. 32) a Děvínská rokle
(lok. 33). Zvláštní pozornost byla věnována lesním částem,
především Dalejskému háji. Na všech lokalitách byl
proveden ruční sběr po dobu 30 min. většinou doplněný
o odběr hrabankových vzorků. Ty byly odebírány v objemu
6-8 1 jako směsný vzorek tak, aby byla reprezentativně
pokryta celá, jinak heterogenní, plocha zkoumaného stanoviště.
Dále byly hrabankové vzorky zpracovány standardní
prosevovou metodou (LOŽEK 1956).
Geografické souřadnice lokalit v systému WGS84 byly
odečteny z turistických map uveřejněných na www.mapy.
cz. Systematický přehled měkkýšů a jejich názvosloví jsou
sjednoceny podle práce HORSÁK et al. (2021).
Přehled lokalit
Popis lokalit zahrnuje údaje v tomto pořadí: číslo lokality;
zeměpisné souřadnice v systému WGS84; nadmořská
výška (m n. m.); název a bližší popis stanoviště; datum
sběru; autor sběru; metoda sběru. Zkoumané plochy jsou
zakresleny v mapě (Obr. 4, 5).
1; 50°2'37"N, 14°21'12.5"E; 270 m n. m.; mokřad s ostřicí
{Carex sp.) a tůňka Hemrova, plicník lékařský (Pulmonaria
officinalis), dub (Quercus sp.), javor mléč (Acer platanoides);
3. 5. 2021; Dagmar Říhová; 13. 4. 2021; Štěpánka
Podroužková; ruční sběr.
2; 50°2'27.3"N, 14°21'13.6"E; 255 m n. m.; niva Prokopského
potoka, tůňky v ul. K Nové vsi; 13.4. 2021; Štěpánka
Podroužková; ruční sběr.
3; 50°2'23.7"N, 14°21'14.5"E; 285 m n. m.; Bílé útesy, borovice
lesní (Pinus sylvestris), růže šípková (Rosa canina),
ostružiník (Rubus sp.); 21. 10. 2020; Štěpánka Podroužková;
ruční sběr a hrabankový vzorek.
4; 50°2'23.7"N, 14°21'16.2"E; 300 m n. m.; východní výběžek
Butovického hradiště u vyhlídky na Hemrovy skály,
úzkolistý travnatý porost s dominantním porostem bělotrnu
kulatohlavého (Echinops sphaerocephalus); 13. 4.
2021; Štěpánka Podroužková; ruční sběr.
5; 50°2'35.4"N, 14°21'16.5"E; 285 m n. m.; Hemrovy
skály, diabasová pyroklastika s velmi sporou vegetací
především v nejzápadnějším cípu; 12. 8. 2020; Štěpánka
Podroužková; 3. 5. 2021; Dagmar Říhová; ruční sběr.
6; 50°2T7.2"N, 14°21'27.8"E; 250 m n. m.; sušší les za
Klukovickým amfiteátrem, javor mléč (Acer platanoides).
40
trnovník akát {Robinia pseudoacacia), borovice {Pinus
sp.); 21. 10. 2020; Štěpánka Podroužková; hrabankový
vzorek.
7; 50°2'28.5"N, 14°21'29.1"E; 310 m n. m.; doubrava na
severním svahu Butovického hradiště, dub (Quercus sp.),
trnovník akát {Robinia pseudoacacia), javor mléč {Acer
platanoides); 13.4. 2021; Štěpánka Podroužková; ruční
sběr.
8; 50°2'22.2"N, 14°21'36"E; 250 m n. m.; Klukovický amfiteátr,
Šikmá stěna; 21. 10. 2020; Štěpánka Podroužková:
ruční sběr a hrabankový vzorek.
9; 50°2'24.7"N, 14°21'36.1"E; 305 m n. m.; jižní svah Butovického
hradiště nad Šikmou stěnou; 13. 4. 2021; Štěpánka
Podroužková; ruční sběr.
10; 50°2'44.3"N, 14°21'44.3"E; 290 m n. m.; les za
Hermovými skalami; 12. 8. 2020; Štěpánka Podroužková:
ruční sběr a hrabankový vzorek.
11; 50°2'19"N, 14°21'47.7"E; 250 m n. m.; Dalejský háj,
zastíněná skalní stěna u desky Jaroslava Foglara; 8. 8.
2020; Štěpánka Podroužková; ruční sběr a hrabankový
vzorek.
12; 50°2'23.9"N, 14°21'51.2"E; 255 m n. m.; les kolem
pramene Stydlá voda, doubrava s příměsí javoru mléče
{Acer platanoides) a borovice {Pinus sp.), černý bez {Sambucus
nigra), dymnivka dutá {Corydalis cava), angrešt
{Ribes uva-crispa); 13. 4. 2021; Štěpánka Podroužková:
ruční sběr.
13; 50°2'19.3"N, 14°21'56.1"E; 275 m n. m.; kamenisté
v západní části Dalejského háje, buk {Fagus sylvatica),
dub {Quercus sp.), javor babyka {Acer campestre),
v podrostu bez černý {Sambucus nigra) a bažanka vytrvalá
{Mercurialisperennis); 8. 8. 2020; Štěpánka Podroužková:
ruční sběr.
14; 50°2'27.8"N, 14°22'15.8"E; 235 m n. m.; skalka v Dalejském
háji u mostku pod hájovnou, dub {Quercus sp.),
javor mléč {Acer platanoides), dymnivka dutá {Corydalis
cava), sasanka pryskyřníkovitá {Anemone ranunculoides):
13. 4. 2021; Štěpánka Podroužková; ruční sběr.
15; 50°2'20.8"N, 14°22'16.1"E; 300 m n. m.; Dalejský háj,
u dětského hřiště, suchá doubrava; 8. 8. 2020; Štěpánka
Podroužková; hrabankový vzorek.
16; 50°2'28.4"N, 14°22'19.6"E; 250 m n. m.; Dalejský háj,
stinná skalka nad tratí; 8. 6. 2020; Štěpánka Podroužková:
ruční sběr a odběr hrabankového vzorku.
17; 50°2'23"N, 14°22'27.9"E; 270 m n. m.; Dalejský háj,
zářez s potokem, habrová doubrava; 8. 6. 2020; Štěpánka
Podroužková; ruční sběr.
18; 50°2'28.6"N, 14°22'30.9"E; 245 m n. m.; skalka a osyp
pod kostelíkem u Prokopské skály, javor mléč {Acer platanoides),
jasan ztepilý {Fraxinus excelsior); 8. 8. 2020:
Štěpánka Podroužková; ruční sběr a hrabankový vzorek.
19; 50°2'27.6"N, 14°22'31.6"E; 250 m n. m.; Dalejský háj,
stráň nad potokem; 29. 5. 2020; Štěpánka Podroužková:
ruční sběr.
20; 50°2'22.6"N, 14°22'35.2"E; 255 m n. m.; Dalejský háj,
kamenisté v úžlabině u žluté značky, jeřáb ptačí {Sorbus
aucuparia), habr obecný (Carpinus betulus), dub {Quercus
sp.), ostružiník {Rubus sp.); 8. 6. 2020; Štěpánka Podroužková;
ruční sběr a hrabankový vzorek.
21; 50°2'20.3"N, 14°22'40.9"E; 280 m n. m.; Dalejský háj,
horní hrana, pod lípou srdčitou {Tilia cordata), javor mléč
{Acer platanoides), dub {Quercus sp.), v podrostu bažanka
vytrvalá {Mercurialis perennis); 8. 6. 2020; Štěpánka
Podroužková; ruční sběr.
22; 50°2'25.1"N, 14°22'48.9"E; 250 m n. m.; východní
okraj Dalejského háje, jírovec maďal {Aesculus hippocastanum),
javory {Acer platanoides, A. pseudoplatanus),
dub {Quercus sp.), lípa srdčitá {Tilia cordata); 8. 6. 2020:
Štěpánka Podroužková; ruční sběr.
23; 50°2'36"N, 14°23'21.4"E; 310 m n. m.; návrší Bašta:
29. 5. 2020; Štěpánka Podroužková; ruční sběr a hrabankový
vzorek.
24; 50°2'36"N, 14°23'21.4"E; 270 m n. m.; Manychuv
vrch; 29. 5. 2020; Štěpánka Podroužková; ruční sběr
a hrabankový vzorek.
25; 50°2'30.7"N, 14°23'21.5"E; 225 m n. m.; ulice K Dalejím,
vegetace podél silnice; 30. 9. 2020; Dagmar Říhová:
ruční sběr.
26; 50°2'33.6"N, 14°23'25.6"E; 240 m n. m.; Hlubočepské
plotny, železniční násep a pod ním; 30. 3. 2021; Štěpánka
Podroužková; ruční sběr.
27; 50°2'32.7"N, 14°23'3.8"E; 260 m n. m.; stepní stráně
na Hřebenáči; 30. 3. 2021; Štěpánka Podroužková; ruční
sběr.
28; 50°2'35.8"N, 14°23'33"E; 245 m n. m.; skalní masiv
Vysoká, holé skalní stěny a suť porostlá krovinami; 30. 3.
2021; Štěpánka Podroužková; ruční sběr.
29; 50°2'41.5"N, 14°23'38.5"E; 258 m n. m.; Bílá rokle,
skalní amfiteátr porostlý krovinami - trnka obecná {Prunus
spinosa), hloh obecný {Crataegus laevigata), růže
šípková {Rosa canina), javor babyka {Acer campestre)
a jasan ztepilý {Fraxinus excelsior); 4. 10. 2020; Magda
Drvotová; ruční sběr a hrabankový vzorek.
30; 50°2'30.5"N, 14°23'4.8"E; 230 m n. m.; Jezírko a přilehlý
kaňon; 3. 11. 1998; Michal Horsák; prosev; 30. 3.
2021; Štěpánka Podroužková; ruční sběr.
31; 50°2'39.1"N, 14°23'5.7"E; 300 m n. m.; zarostlá lomová
stěna nad Manychovým vrchem, violka vonná {Viola
odorata), jahodník obecný {Fragaria vesca), javor mléč
{Acer platanoides); 30.03.2021; Štěpánka Podroužková:
ruční sběr.
32; 50°2'46.1"N, 14°23'51"E; 292 m n. m.; Dlouhý vrch,
osluněné skalky na jižním svahu a opad pod nimi, sběr
v terénním zářezu zarostlém krovinami hlohu obecného
{Crataegus laevigata), dřišťálu obecného (Berberis vulgaris),
růže šípkové {Rosa canina); 4. 10. 2020; Magda
Drvotová; ruční sběr a hrabankový vzorek.
33; 50°2'47.3"N, 14°24'1"E; 272 m n. m.; Devínska rokle,
zalesněná rokle mezi Děvínem a Dlouhým vrchem, stinný
lesní porost jasanu ztepilého {Fraxinus excelsior), hlohu
obecného {Crataegus laevigata), dubu letního {Quercus
robur), trnovníku akátu {Robinia pseudoacacia), borovice
lesní {Pinus sylvestis), javoru babyky {Acer campestre)
a dřínu obecného {Cornus mas) v polovině svahu s prameništěm;
4. 10. 2020; Magda Drvotová; ruční sběr a hrabankový
vzorek.
34; 50°2'51.6"N, 14°24'13.2"E; 293 m n. m.; Děvín, krátké
xerotermní trávníky, místy výchozy vápencových skalek:
4. 10. 2020; Magda Drvotová; ruční sběr a hrabankový
vzorek.
41
Obr. 4. Mapa lokalit v západní části Prokopského údolí. Čísla odpovídají očíslování v textu. Mapový' podklad: MfPV-CS-,
© Seznam.cz, a.s., © OpenStreetMap, upraveno.
Fig. 4. Map of localities in the western part of the Prokopské údolí. Numbers correspond to those used in the text. Background map:
M#PV.G2., © Seznam.cz, a.s., © OpenStreetMap, adjusted.
42
Obr. 5. Mapa lokalit ve východní části Prokopského údolí. Čísla odpovídají očíslování v textu. Mapový' podklad: AIAÍV.G2-,
© Seznam.cz, a.s., © OpenStreetMap, upraveno.
Fig. 5. Map of localities in the eastern part of the Prokopské údolí. Numbers correspond to those used in the text. Background map:
M#PV.G2., © Seznam.cz, a.s., © OpenStreetMap, adjusted.
43
Obr. 6. Otevřená stanoviště na svahu Hřebenáče jsou domovem typického krasového společenstva měkkýšů s Granaria frumentum,
Vallonia pulchella, Truncatellina cylindrica nebo Xerolenta obvia. Foto: Štěpánka Podroužková, 31.3. 2021.
Fig. 6. Open habitats at the Hřebenáč, where a typical karst mollusc assemblage can be seen with Granaria frumentum, Vallonia
pulchella, Truncatellina cylindrica and Xerolenta obvia. Photo by Štěpánka Podroužková, 31.3. 2021.
35; 50°2'48.4"N, 14°24'4"E; 296 m n. m.; Děvín, vlhčí
kamenitá prohlubeň pod vrcholem devínskeho hradiště vyplnená
vápencovými kameny, porostlými mechem; 4. 10.
2020; Magda Drvotová; ruční sběr a hrabankový vzorek.
36; 50°2'31.7"N, 14°22'29.5"E; 250 m n. m.; Dalejský
mlýn, vápencové skály; 3.11. 1998; Michal Horsák; pro­
sev.
Stav měkkýší fauny na počátku monitoringu
Abychom mohli správně zhodnotit, jakým směrem se ubírá
vývoj malakofauny v Prokopském údolí v posledních
desetiletích, je třeba podívat se podrobněji na stav z roku
1984. Vojen Ložek tehdy zhodnotil všechny dosavadní poznatky
včetně nejzásadnějších změn prostředí a postupné
reakce měkkýšů poté hodnotil každých pět let. Níže uvádíme
stav z roku 1984.
Charakteristické prostředí Prokopského údolí představují
stanoviště skalních stepí na vápencových skalách a srázech
(Obr. 6). Typičtí obyvatelé význační pro skalní stepi
celého Českého krasu, Prokopské údolí nevyjímaje, jsou
druhy Granaria frumentum, Pupilla sterrii, Cochlicopa
lubricella, k nimž na skalách a ve velkých sutích (případně
umělých kamenistích) přistupuje epilitická Chondrina avenacea,
známá z ČR pouze z Českého krasu (LOŽEK 1984),
na skalách také Pupilla triplicata a na jediném omezeném
místě na východním okraji Bílých skal další epilitický plž,
Pyramidula pustila, který je zde však již v této době pravděpodobně
vymřelý. Na mírnějších svazích se silnějším
půdním krytem je častá i subkontinentální Chondrula tridens,
s níž zde kdysi žila i Helicopsis striata, považovaná
v rezervaci rovněž za vymřelý druh (KORÁBEK et al. 2015).
Z běžných druhů na těchto biotopech všude žijí Vallonia
costata a V. pulchella, Vertigo pygmaea, na hlinitějších
místech Pupilla muscorum. Běžná je drobná Truncatellina
cylindrica i novodobý imigrant Cecilioides acicula.
Donedávna zde byla hojná také Xerolenta obvia, která je
v osmdesátých letech na výrazném ústupu, i přesto, že jde
o synantropní prvek. Na krytých místech na úpatí skal a
v sutích se objevuje i endemit povodí střední a dolní Berounky
s centrem výskytu v Českém krasu - Bulgarica
nitidosa (LOŽEK 1954a). V sutích se nacházejí některé
na vlhko náročnější prvky, původně lesního rázu, avšak
přizpůsobivé, jako Alinda biplicata a Discus rotundatus.
Rozšířil se zde i západní imigrant Oxychilus draparnaudi,
donedávna značně vázaný na blízké okolí lidských sídlišť.
Pro místa s větším krytem, především teplé křoviny
a plášťové formace je význačná Cepaea hortensis a Helix
pomatia. V sutích se zde nachází nahý plž Tandonia
rustica.
44
Obr. 7. Po uzavření starších lomů Bílá skála a Švagerka kolem roku 1870 se těžba přesunula na skalní masiv Vysoké. V noci
z 19. na 20. listopadu 1939 se střední část lomu zřítila. Suť zarůstá náletovými dřevinami a představuje dnes náhradní stanoviště pro
druhy Xerolenta obvia a Caucasotachea vindobonensis. Foto: Štěpánka Podroužková, 31. 3. 2021.
Fig. 7. After the closure of the older quarries Bílá skála and Švagerka around 1870, mining moved to the Vysoká. At night of
November 19-20, 1939, the middle part of the quarry collapsed. The rubble is now overgrown with pioneer trees and today represents
an alternative habitat for the species Xerolenta obvia and Caucasotachea vindobonensis. Photo by Štěpánka Podroužková,
31. 3. 2021.
Další významnou složkou fauny rezervace jsou lesní společenstva
Dalejského háje, především jeho suťových úseků.
Z význačných druhů, které zde mají povahu reliktů
těchto stanovišť (jinde jsou v širším okolí vyhubeny), stojí
za zmínku Isognomostoma isognomostomos a Sphyradium
doliolum. K nim se druží Vertigo pustila, Merdigera
obscura, Cochlodina laminata a na vlhkých místech při
potoku i Urticicola umbrosus.
Bohatá byla i fauna údolní nivy, která ovšem z valné části
leží mimo vlastní území rezervace. Z významných druhů
uveďme Oxyloma elegans, Pseudotrichia rubiglnosa,
Trochulus hispidus, Vertigo antivertigo a V. angustior.
V nivě ovšem žije celá řada dalších, běžných druhů, jako
jsou mezofilní Cochlicopa lubrica nebo Nesovitrea hammonis,
i více vázaných na vodu, kupříkladu Zonitoides
nitidus.
Vývoj měkkýší fauny od 80. let do současnosti
Předchozí kapitola nastínila jakýsi výchozí stav, do nějž
v průběhu let zasahovaly různé procesy, které odstartovaly
vývoj měkkýších společenstev zásadními směry. Ložek za
nejdůležitější označuje změny hospodářského využití území
a také intenzivní průmysl, dopravu či přímé znečištění.
Je však třeba říci, že tyto procesy se neobjevily v osmdesátých
letech, ale ovlivňovaly vývoj přírody v Prokopském
údolí již dávno předtím. Avšak uvědomit si dopady takových
procesů je důležitý krok k podchycení vývojových
trendů malakofauny a jejich dalšímu sledování.
Nej zásadnějšími změnami bezesporu prošla vlajková krasová
stanoviště, tedy ta otevřená - skály, skalní stepi či kamenisté.
Jak bylo již několikrát zmíněno, na jejich vývoji
se rozhodující měrou podílel člověk svým hospodařením.
Zatímco v minulých staletích zde převládaly pastviny, na
menších plochách s hlubší půdou pole a místy sady, po
druhé světové válce tento dlouhodobý proces zaniká a dochází
k zarůstání, hlavně šíření keřů (trnky, růže či hlohu).
To logicky vedlo k ústupu citlivých druhů otevřené krajiny.
Svou roli sehrála také těžba vápenců, která ovlivňovala
tvář údolí od středověku, intenzivněji od druhé poloviny
19. století. Od té doby probíhala těžba vápence v údolí
průběžně až do poloviny 20. století. V roce 1939 došlo ke
zřícení střední části Vysoké a v Prokopském lomu proběhl
poslední větší sesuv v roce 1965 (NĚMEC 2003). Během
těžby samozřejmě utrpěla malakofauna značné škody, po
ukončení těžby však začíná regenerace a osídlování no-
45
Obr. 8. Epilitický plž Chondrina avenacea potřebuje osluněné
vápencové skály. Vlivem zarůstání a prašného spadu však
jeho populace z Prokopského údolí mizí. Nejlépe sejí dnes daří
v okolí Prokopské skály, odkud pochází i tento snímek. Foto:
Štěpánka Podroužková, 22. 8. 2020.
Fig. 8. The epilithic snail Chondrina avenacea needs sunny
limestone rocks. However, due to overgrowth and dust fall, its
population is declining in the Prokopské údolí. Today, the species
is doing best in the vicinity of Prokopská skála, where this
picture was taken. Photo by Štěpánka Podroužková, 22. 8. 2020.
vých stanovišť. Tato činnost totiž vytvořila nové terénní
tvary - lomové stěny (Vysoká, obr. 7, nebo kaňon Jezírka),
jámy (opět Jezírko) nebo haldy - nový biotop umělých
sutí (na východním cípu Dalejského háje). Na jedné straně
tedy dochází k ústupu skalních a stepních druhů, na straně
druhé se však mohou šířit na nová stanoviště, vzniklá těžbou.
Jejich původní domovy zase osídlují jiné druhy, pro
které se zarůstající krajina stává vhodným prostředím k životu.
V 80. letech je již veškerá těžba vápence ukončena
a řada druhů, především Bulgarica nitidosa, Chondrina
avenacea nebo Xerolenta obvia, dokázala vhodné pozůstatky
lomů osídlit. Nová otevřená stanoviště již nevznikají,
spíš dochází k zarůstání těch stávajících.
Dalšími výraznými průmyslovými vlivy vedle těžby jsou
podle LOŽKA (1984-2009) až v moderní době příměstský
prašný spad a exhaláty, které hlavně v sutích a kameništích
dusí faunu. Viditelný je vliv prašného spadu, který vede ke
stále většímu ústupu druhů vápencových skal a otevřených
sutí. Nejvíce zasaženy jsou právě zmíněné biogeograficky
významné druhy Chondrina avenacea (Obr. 8) a Bulgarica
nitidosa, které takto ustoupily z většiny náhradních
stanovišť ve východní části údolí, kde se stihly usadit,
a ještě po válce tu byly hojné. K roku 1989 zbývá na
východě poslední lokalita Ch. avenacea těsně před vymřením
na Baště, v pozdějších letech přežívá pouze ve
slabých populacích soustředěných okolo Prokopské skály.
Velmi podobně je na tom B. nitidosa. Ložek sleduje populaci
u Jezírka, jejíž stav během let kolísá - v roce 1994
nachází jen pár živých jedinců, naproti tomu M . Horsák
v prostoru zarostlé soutěsky o čtyři roky později zaznamenal
150 živých jedinců. Podle současného průzkumu
místní je populace B. nitidosa opět oslabena. V roce 1994
byl tento druh nalezen ještě na druhé straně údolí na skalách
u železnice v Dalejském háji. Tato nepříznivá situace
přetrvává dodnes. Stabilní populace Ch. avenacea se nachází
pouze Pod kostelíkem u Prokopské skály, několik
jedinců bylo zaznamenáno také na Bílých útesech pod Butovickým
hradištěm a u Jezírka. Nadějné lokality těchto
druhů v 90. letech přetrvávají v západní, Dalejské části
údolí mimo aktuálně zkoumanou rezervaci (NPP Dalejský
profil, NPP U Nového mlýna), kde by bylo vhodné provést
průzkum současného stavu populací. V dnešní době jsou
ovšem ve stejné situaci i další druhy skalních biotopů Pupilla
triplicata a P. sterrii, v minulosti zmiňované na
řadě lokalit. Dnes je však nález živého jedince vzácností,
a to v celém území Českého krasu. Čerstvé schránky
byly nalezeny pouze Pod Kostelíkem. Na vině je jistě
částečně zarůstání a fakt, že tyto dvě zrnovky patří mezi
druhy, které zřídka osídlují náhradní stanoviště. K jejich
vymizení však dochází i tam, kde k tomu zjevný důvod
není. Ložek nabízí jako vysvětlení (i u řady jiných druhů)
znečištění průmyslovými exhaláty. Nemáme pro to však
uspokojivý důkaz, proto by bylo vhodné provést podrobnější
průzkum další drobné epilitické fauny a kontrolu
místních podmínek, např. rozborem znečištění půdy, resp.
srovnáním půdních charakteristik s podobnými lokalitami
v Českém krasu, které se ale nacházejí mimo přímý vliv
městské aglomerace.
Podobná situace jako na skalách panuje i na stepních trávnících.
I z tohoto prostředí řada druhů mizí. Poněkud lépe
než předchozí druhy zrnovek je na tom přizpůsobivější
P. muscorum, která byla rovněž před pár lety na ústupu.
Na rozdíl od předchozích dvou druhů se však úspěšně šíří
i na náhradní stanoviště. Z dalších druhů travnatých stepí,
které řadíme do skupiny ustupujících, jmenujme Chondrula
tridens. V hojných počtech bývala na Hemrových skalách
nebo Butovickém hradišti (LOŽEK 1984-2009). Dnes
jsou k nalezení pouze staré schránky. Trochu odlišná je
situace u Xerolenta obvia a Caucasotachea vindobonensis.
Před desetiletími ustupovaly rovněž, protože kráťkostébelné
plochy zarůstaly vyšším bylinným porostem a krovinami.
Dnes ale díky občasné pastvě ovcí a koz a dalším
managementovým opatřením dochází k zarůstání v mnohem
menší míře. Přesto tyto druhy bez zjevných příčin
z některých míst vymizely a na jiných zase vytvořily silné
prosperující populace (v 90. letech Skořepina, dnes masiv
Vysoké či Hemrovy skály).
Na přelomu tisíciletí je zvláštní pozornost upřena na diabasový
hřeben Hemrovy skály. V této době se zde objevila
kriticky ohrožená suchorypka Helicopsis striata (ŘEZÁČ &
STRNADOVA 2001), která byla v rezervaci již před zahájením
monitoringu považována za vymřelou, a nebylo známo,
že by přežívala v nejbližším sousedství. Netypické je i
prostředí, kde byla suchorypka objevena - diabasový vrch,
protože tento druh obývá vápencové, především sprašové
46
Obr. 9. Trsy travin střídané plochami obnažené půdy jsou vhodným
prostředím pro suchorypku Helicopsis striata. Její výskyt
je omezen na velmi malou plochu na západním výběžku Hemrových
skal. Foto: Štěpánka Podroužková, 22. 8. 2020.
Fig. 9. Tufts of grass alternating with exposed soil patches
represent a suitable habitats for Helicopsis striata. Its occurrence
is limited to a very small area in the western outcrop of Hemroyy
skály. Photo by Štěpánka Podroužková, 22. 8. 2020.
Obr. 10. Kriticky ohrožená Helicopsis striata na západním výběžku
Hemrových skal. Foto: Štěpánka Podroužková, 22. 8.
2020.
Fig. 10. The critically endangered Helicopsis striata in the western
outcrop of Hemrovy skály. Photo by Štěpánka Podroužková,
22. 8. 2020.
stepi. Podle svědectví V. Ložka se však v padesátých letech
nacházela ve vzdálenosti necelých dvou kilometrů
jiná populace rovněž na diabasech a analýza D N A prokázala
návaznost „hemrovské" populace tohoto kriticky
ohroženého plže na vymřelé populace ze středních Čech
(KORÁBEK et al. 2015). Aktuální průzkum potvrdil na
Hemrových skalách živé jedince (Obr. 9, 10).
Mimo zmíněné ustupující druhy žijí na otevřených stanovištích
i odolné, přizpůsobivé druhy, které jsou dodnes nejpočetnějšími
zástupci typických krasových společenstev.
Jsou to Granaria frumentum, Vallonia pulchella či o něco
méně početná V. costata, Truncatellina cylindňca, Cochlicopa
lubňcella, Euomphalia strigella nebo Vertigo pygmaea,
na hlubších půdách také Cecilioides acicula. Tyto
druhy se zprvu nezdají být nijak zasaženy, ovšem v roce
1994 Ložek zaznamenává změny i u nich - z přirozených
stanovišť jsou vytlačovány zarůstáním (např. Skořepina),
ovšem nacházejí nová stanoviště jako třeba na lomové stěně
Bílých útesů nebo Hlubočepské plotny.
Vedle druhů ustupujících a stagnujících musíme zmínit
také jeden, který se na otevřená stanoviště Prokopského
údolí na přelomu tisíciletí nově rozšířil. Společenstvo otevřených
biotopů obohatil výrazný a v Čechách vzácný plž
Zebrina detrita (Obr. 11). V roce 1999 byl objeven na západním
výběžku Butovického hradiště Jakubem Strakou
(ústní sdělení). Existence populace však byla publikována
až v roce 2019 (Čejka et al. 2020). Zdržuje se zde kolem
skalních výstupů a v porostu nepůvodního bělotrnu kulatohlavého
(Echinops sphaerocephalus) (Obr. 12). S nej větší
pravděpodobností se jedná o náhodný výsadek prostřednictvím
ptactva. Tomu by nasvědčoval i ojedinělý nález
tří prázdných schránek na blízkém svahu Hemrových skal.
Jediná další lokalita tohoto plže známá z Českého krasu
je Na Bříči u Srbska. Ani její původ není jednoznačný, je
možné, že byl Na Bříči vysazen záměrně (LOŽEK 1987).
Ovšem dálkové šíření tohoto druhu v minulosti prokazatelně
probíhalo v okolí Všetat (PODROUŽKOVÁ et al. 2020).
Vývoj lesních společenstev nepodléhá tak dramatickým
změnám jako je tomu v případě skal a stepí. Bohatá lesní
společenstva známá z jádrových oblastí Českého krasu se
zde díky brzkému vlivu lidského osídlení nikdy nerozvinula
(PODROUŽKOVÁ et al. 2020). Zbytky původních lesních
porostů se zachovaly pouze na pravém břehu Dalejského
potoka v Dalejském háji. Značná část dalších lesních stanovišť
na levém boku údolí podlehla výsadbě nepůvodních
dřevin, která měkkýší fauně rozhodně neprospívá.
Typickými obyvateli zdejších sušších lesů jsou tak nenáročné
druhy Monachoides Incarnatus, Merdigera obscura,
Aegopinella mlnor, Alinda biplicata, Helixpomátla a Dlscus
rotundatus. Ojediněle byly zaznamenány také drobné
47
Obr. 11. Lačník stepní, Zebrina detrita je nejnovějším přírůstkem do měkkýší fauny Prokopského údolí. Je pravděpodobné, že ho
sem dopravili ptáci z lokality Na Bříči u Srbska. Foto: Štěpánka Podroužková, 13.4. 2021.
Fig. 11. Zebrina detrita is the latest addition to the mollusc fauna of the Prokopské údolí. It is probable that he was brought there by
birds from the Na Bříči site near Srbsko (Český kras). Photo by Štěpánka Podroužková, 13. 4. 2021.
Obr. 12. Stanoviště nové populace Zebrina detrita v Prokopském údolí představuje kromě skalnaté stepi také porost nepůvodního
bodláku Echinops sphaerocephalus. Foto: Štěpánka Podroužková, 13. 4. 2021.
Fig. 12. The habitat of the new population of Zebrina detrita in the Prokopské údolí is, in addition to the rocky steppe, also a stand
of the non-native thistle Echinops sphaerocephalus. Photo by Štěpánka Podroužková, 13.4. 2021.
48
Obr. 13. Suť v Dalejském háji je domovem citlivého lesního prvku Isognomostoma isognomostomos. Foto: Štěpánka Podroužková,
22. 8. 2020.
Fig. 13. Talus slope forest inDalejský háj is home to the sensitive forest element Isognomostoma isognomostomos. Photo by Štěpánka
Podroužková, 22. 8. 2020.
druhy Acanthinula aculeata, Aegopinella pura, Punctum
pygmaeum a Vertigo pusilla. V kameništích žije nápadný
nahý plž Tandonia rustica, na stromech i padlém dřevě
najdeme další nahé plže - Lehmannia marginata, Limax
cinereoniger a Arion silvaticus. V blízkosti lidských
obydlí na severním okraji rezervace byl zaznamenán
synantropní druh Limax maximus. Pouze v Dalejském háji
a u pramene Stydlá voda se vyskytuje statná závornaťka
Cochlodina laminata, běžný druh nejrůznějších typů lesa,
který však nezasahuje do člověkem narušených míst. Skelnatka
Oxychilus cellarius byla nalezena pouze na pravém
boku údolí. Na protější straně se místo ní nachází synantropní
druh Oxychilus draparnaudi. Z potoční nivy se do
vlhčích zářezů dostává druh vlhkých údolních lesů Urticicola
umbrosus. V kaňonu Jezírka přirozeným zarůstáním
vznikl mladý les typu Tilio-Acerion v inverzní suti, kde
se poprvé v Prokopském údolí objevil nepůvodní kavkazský
druh Boettgerilla pallens nalezená v roce 2020 ještě
v Děvínské rokli.
Z citlivějších lesních prvků najdeme ve vlhkém kamenistí
na východě Dalejského háje pouze druh suťových
a údolních lesů, Isognomostoma isognomostomos
(Obr. 13). Jedná se o izolovaný výskyt tohoto druhu, který
se v Českém krase nejblíže nachází v údolích NPR
Karlštejn a v Prokopském údolí není znám ani z fosilního
záznamu (LOŽEK 1988). O stavu populace v Prokopském
údolí nebyly od 90. let uspokojivé zprávy. Aktuálně bylo
nalezeno několik živých jedinců, včetně mláďat, populace
se zde tedy udržela, avšak na velmi malé ploše. Výskyt
dalšího citlivějšího lesního prvku, který v 80. letech zmiňoval
Ložek - Sphyradium doliolum, se nepodařilo potvr­
dit.
Vlivem zarůstání se některé druhy přizpůsobily a rozšířily
do nově vzniklých okrajových křovinných formací. Jde
především o běžné lesní druhy Helix pomatia, Monachoides
incarnatus, Alinda biplicata či Cepaea hortensis, která
byla po 2. světové válce v údolí vzácná a držela se na
vlhčích místech a v devadesátých letech se dostává i do
křovinných porostů na druhé straně údolí. Ve stejné době
se do křovišť a okrajů lesa šíří také původně druh teplých
hájů Aegopinella minor. Pouze Trochulus hispidus se déle
drží ve svém původním prostředí nivy a expandovat začíná
až po roce 2009, spolu s Vitrína pellucida.
Na poloruderální a mezická stanoviště, železniční náspy,
kopřiviště s odpadky a do nových výsadeb pronikají další
druhy, pro území rezervace nové. JsoujimiMonacha cartusiana,
poprvé zaznamenaná pod Hemrovými skalami kolem
r. 2010 (LOŽEK, nepubl. údaj), dnes rozšířena kolem Dalejského
potoka od Klukovického amfiteátru k Hlubočepům,
nebo páskovka hajní (Cepaea nemoralis) rovněž nalezena
49
Obr. 14. Ve vlhkých ostřicových porostech kolem pramene Hemrova se zachovala populace drobného, mezinárodně monitorovaného
a chráněného plže Vertigo angustior. Pro další přežití druhu na lokalitě je důležitý dostatečný přístup světla. Foto: Štěpánka
Podroužková, 13. 4. 2021.
Fig. 14. In the moist sedge stands around the Hernrův pramen, the population of the small, internationally monitored and protected
snail Vertigo angustior has been preserved. Sufficient light access is important for the future survival of this species. Photo by
Štěpánka Podroužková, 13. 4. 2021.
v ruderální vegetaci kolem silnice podél potoka. Z roku
2009 pochází také první zmínka o invazním druhu Arion
vulgaris v Prokopském údolí (LOŽEK 1984-2009). V současnosti
byl zjištěn pouze kolem tůní v ulici K Nové vsi.
Ačkoli niva potoka nezasahuje do PR Prokopské údolí, je
třeba zmínit ještě její obyvatele. Jak uvádí LOŽEK (1988),
nivní fauna bývala poměrně bohatá. Dnes pro ni však
nezbývá místo. Břehy potoka jsou na řadě míst zpevněny
a upraveny, podél potoka vede komunikace, a kvalitu
vody v minulosti ovlivnil i splach z intenzivně zemědělsky
obhospodařovaných území na západ od Dalejské části
údolí. Obývají ji pouze běžné druhy Arianta arbustorum
(u Albertova vrchu a Hermových skal), Succinea putris,
Oxyloma elegans, Urticicola umbrosus, Cochlicopa lubrica
nebo Trochulus hispidus, na vhodných místech doplněné
o výše zmíněné lesní druhy. Záznamy o vzácných
druzích pocházejí spíše z náplavu (PODROUŽKOVÁ et al.
2020), u kterých je komplikované určit stáří schránek i
oblast, ze které skutečně pocházejí. O to významnější
je nález populace ohroženého vrkoče Vertigo angustior,
mezinárodně chráněného a mapovaného v programu NÁTURA
2000. Lokalita se však nachází těsně za hranicemi
přírodní rezervace Prokopské údolí u pramene Hemrova
na úpatí Hemrových skal (Obr. 14). Plochu s výskytem tohoto
druhu by bylo vhodné zahrnout do rezervace a zajistit
managementová opatření, jakými jsou kosení a odstranění
náletové vegetace, která brání přístupu světla. Vrkoč útlý
je totiž druhem vlhkomilným a světlomilným.
Souhrn srovnání měkkýší fauny před 40 lety a dnes
Souhrn poznatků z počátku 80. let uvádí přehledně LOŽEK
(1988). V této době je z území Prokopského údolí zaznamenáno
62 druhů měkkýšů, z toho 55 suchozemských a
sedm vodních (dva plži, pět mlžů). Podíváme-li se však
na seznam podrobněji, vyplyne, že některé z nich byly
nalezeny pouze v náplavech potoka nebo v subfosilním
stavu. První případ se týká především vlhkomilných druhů
Succinella oblonga, Pseudotrichia rubiginosa, Vertigo
angustior a V. antivertigo, které v té době již nemají v Prokopské
části údolí vhodná stanoviště a byly pravděpodobně
splaveny z Dalejského údolí, kde přetrvaly přirozenější
části potoční nivy. V náplavech se rovněž nečetně objevily
subfosilní až fosilní schránky Platyla polita, druhu listnatých
lesů na vápnitém podkladu, který je ze středního
holocénu doložen v Klukovickém amfiteátru nebo na sz.
svahu Butovického hradiště (LOŽEK 1982). V současné
době však o jeho výskytu v Prokopském údolí nemáme
50
Obr. 15. Jarní aspekt s dymnivkou dutou (Corydalis cava) ve spodní části Dalejského háje. Foto: Štěpánka Podroužková, 13. 4. 2021.
Fig. 15. Spring aspect with Corydalis cava in the lower part of Dalejský háj. Photo by Štěpánka Podroužková, 13. 4. 2021.
doklady. V drolině návrší Bašty LOŽEK (1988) nalezl jediný
starší exemplář druhu Euconulus fulvus. I v tomto případě
se dá předpokládat, že je subfosilního původu, jedná
se totiž o velmi přizpůsobivého a široce rozšířeného plže,
který by byl s největší pravděpodobností zachycen i na
jiných lokalitách a v živých populacích. Nicméně v Praze
se vyskytuje pouze na periferii (JUŘIČKOVÁ 1995). Také
Fruticicola fruticum je zařazena v seznamu na základě
nálezu jedné subfosilní schránky. Přitom fosilní doklady
nasvědčují tomu, že z pražského prostoru v minulosti
ustoupila (LOŽEK 1988). Další dva druhy jsou zmíněny již
jako v oblasti vymřelé - Pyramidula pustila a Helicopsis
striata. Z 80. let se tedy dá předpokládat skutečný výskyt
43 suchozemských druhů.
Současný výzkum z roku 2020 zaznamenal 56 suchozemských
druhů a tři vodní (Tab. 1). Vedle výše uvedených,
nejspíš již v 80. letech vymřelých druhů (Platyla polita,
Euconulus fulvus, Fruticicola fruticum a Pyramidula pustila)
nebyly zjištěny vlhkomilné druhy Carychium tridentatum,
Succinella oblonga aPseudotrichia rubiginosa.
Zda se tito plži zachovali v nivě Dalejského potoka mimo
území PR Prokopské údolí je nutno ověřit. Z Dalejského
háje vymizel citlivější lesní prvek Sphyradium doliolum.
LOŽEK (1988) uvádí ještě synantropního slimáčka Deroceras
reticulatum, u kterého lze předpokládat, že se v údolí
nadále vyskytuje a byl přehlédnut, nebo nebyl zjištěn kvůli
velmi suché sezóně.
Současný průzkum zařadil mezi druhy Prokopského údolí
nově ty, které se tu mohly vyskytovat už dříve: Aegopinella
pura (Bílá rokle), u potoka vlhkomilnou jantarku
Succinea putris, lesní nahé plže Arion silvaticus a Limax
cinereoniger a mokřadního Deroceras laeve. Z okolní zástavby
se do okrajových partií lesa za Hemrovými skalami
dostal synantropní slimák Limax maximus. O ostatních přírůstcích
se dá celkem přesně určit, kdy se objevily. Jejich
šíření totiž probíhalo v posledních několika desetiletích.
Na přelomu tisíciletí se do Prokopského údolí dostaly
Cepaea nemoralis, Monacha cartusiana a po roce 2009 i
Arion vulgaris (LOŽEK 1984-2009) zdržující se ve vlhčích
ruderálních stanovištích podél potoka. V roce 2001 byla na
Hermových skalách objevena populace Helicopsis striata,
která byla do té doby řazena mezi vymřelé druhy oblasti.
Patrně nejnovějším přistěhovalcem místní malakofauny
je Zebrina detrita, poměrně nápadný plž, který tu byl
objeven na konci 20. století.
Z uvedených 59 druhů jich osm figuruje na červeném
seznamu ohrožených druhů (BERAN et al. 2017). Drobná
suchorypka Helicopsis striata je zařazena mezi kriticky
ohrožené (CR), nový přistěhovalec Zebrina detrita mezi
ohrožené (EN). Další čtyři druhy (Chondrina avenacea,
Pupilla sterrii, P. triplicata a Vertigo angustior) patří do
kategorie zranitelných druhů (VU) a Granaria frumentum
spolu s Bulgarica nitidosa náležejí ke skupině téměř ohrožených
měkkýšů (NT).
51
Postavení měkkýší fauny Prokopského údolí v rámci
Českého krasu
V celé oblasti Českého krasu vymezeného geologicky
se nachází 98 druhú suchozemských měkkýšů a 44 druhů
vodních (PODROUŽKOVÁ et al. 2020). V PR Prokopské
údolí se vyskytuje více než polovina (55 %) suchozemských
druhú Českého krasu. Vodní druhy nebyly podrobněji
zkoumány, během starších i současných průzkumů
bylo náhodně sebráno osm vodních druhů odpovídajících
menším tokům. Jedná se o běžné obyvatele středočeských
údolí (LOŽEK 1988).
Největší rozdíl je patrný v počtu lesních druhů. V Prokopském
údolí, které je od počátku lidské civilizace pod jejím
vlivem, se nikdy plně nerozvinula bohatá lesní společenstva
(Obr. 15). Oproti typickým zalesněným údolím NPR
Koda nebo Karlštejn tu chybí celá řada citlivých lesních
prvků - Macrogastra ventricosa, M. plicatula, Cochlodina
orthostoma, Ruthenica filograna, Ena montana, Helicodonta
obvoluta, Petasina unidentata bohemica, Oxychilus
glaber, O. depressus, Semilimax semilimax, v celém
Českém krasu vzácná Daudebardia rufd, Vitrea diaphana
nebo Sphyradium doliolum (které tu ještě v 80. letech bylo
nalézáno). Jediný zástupce této skupiny se vzácným izolovaným
výskytem v Prokopském údolí je Isognomostoma
isognomostomos. Podobně jako zmíněné lesní druhy se do
oblasti v holocénu nedostala ani v Českém krasu rozšířená
skalnice Helicigona lapicida.
Význačné rysy v rámci vápencové oblasti nalezneme i na
otevřených biotopech které v Prokopském údolí zaujímají
větší plochu než v jiných částech Českého krasu. Zejména
stepní plž Chondrula tridens se hojněji vyskytoval
pouze zde, na hlubších půdách stepí Prokopského údolí
(PODROUŽKOVÁ et al. 2020). Dnes je ovšem obtížné nalézt
živé jedince i tam, kde byla dříve hojná, např. na Hermových
skalách. V období starého holocénu se tu setkáváme
s druhy Vertigo alpestris, Pyramidula pusilla a Clausilia
dubia, které se zde však na rozdíl od jádrových oblastí
Českého krasu nedochovaly. Podobně je na tom vzácná
a na lidský zásah citlivá Truncatellina claustralis zjištěná
ve středním holocénu v Klukovickém amfiteátru. Dnes j i
nejblíže najdeme v Radotínském údolí (PODROUŽKOVÁ et
al. 2020).
Nivní malakofauna podlehla v minulosti snad nejrozsáhlejším
úpravám toku a znečištění v důsledku zemědělského
využívání krajiny podél potoka v celém prostoru Českého
krasu. Původně se zde vyskytovalo poměrně bohaté
společenstvo, jehož část se snad zachovala v Dalejské
větvi údolí. Z druhů vyskytujících se v krasové oblasti
chyběla Clausiliapumila, což souvisí s narušením rozvoje
lesů v osídlené oblasti a Perforatella bidentata, která má
v Českém krasu pouze několik izolovaných výskytů.
Složení malakofauny odpovídá okrajové části prvohorních
vápenců Českého krasu, která zasahuje do starosídelní oblasti.
Navzdory tomu, že je obklopena civilizací, se zde
dochovala bohatá fauna skalních a stepních biotopů promísená
s nenáročnými druhy šířícími se intravilánem.
Závěr a doporuěení ochranářského managementu
V současných chráněných plochách na území Prokopského
údolí se nachází jak místa dosud velmi zachovalá, tak místa
silně narušená. Za nejvýznamnější lze označit skalní a
stepní části na levém břehu údolí s rozvinutými krasovými
společenstvy, která výrazně nezaostávají za zbytkem Českého
krasu. Jejich zachování je však třeba nadále podporovat
extenzivní pastvou a prořezáváním náletových porostů.
Zvláštní pozornost patří kriticky ohrožené suchorypce
(Helicopsis striata) na Hemrových skalách kterou je třeba
sledovat, zvláště se zřetelem na častý pohyb návštěvníků.
Sešlapem obnažený povrch půdy střídaný travnatými trsy
vegetace sice tomuto druhu vyhovuje, ovšem plocha, na
které žije, je velmi malá a časté skupinky posedávající na
stráni po sobě nezanechávají jen odpadky, ale také poničenou
vegetaci, ve které se plži ukrývají. Je tedy nutné
zachovat rovnováhu mezi udržením vhodného prostředí
a jeho devastací. Také navrhujeme prozkoumat stav jiné
drobné skalní fauny a pokusit se podchytit faktory, nepříznivě
ovlivňující populace ohrožených druhů Chondrina
avenacea, Bulgarica nitidosa, Pupilla sterrii a P. triplicata,
které jsou významnou součástí místní fauny.
Lesní porosty se ve větší míře zachovaly pouze v Dalejském
háji na pravém břehu, kde se však nikdy nenacházela
rozvinutá lesní společenstva. O to důležitější je zachování
vhodných podmínek pro udržení populace citlivého lesního
prvku Isognomostoma isognomostomos. V ostatních
částech Prokopského údolí by bylo vhodné pokračovat
v odstraňování nepůvodních dřevin a podpořit vznik podobných
suťových porostů, které se na řadě míst, např.
u Klukovického amfiteátru nebo na severozápadním svahu
Butovického hradiště, v minulosti prokazatelně vyskytovaly.
V Sekané rokli u Jezírka k tomu v uplynulých dekádách
samovolně došlo. Také je třeba zamezit eutrofizaci lesních
porostů, ke které dochází shazováním posekané vegetace
z plošiny Butovického hradiště na severní svah.
Prostor nivy Prokopského potoka není zahrnut v rezervaci
a prošel tak podstatnými změnami, že se dlouho předpokládalo,
že zde pro významnější měkkýší faunu nezbývá
místo. Překvapivě tu však na okraji chráněného celku přežívá
mezinárodně chráněný a mapovaný vrkoč útlý (Vertigo
angustior). Doporučujeme proto rozšířit PR Prokopské
údolí o nevelkou mokřadní plochu pramene Hemrova
a zajistit klíčové faktory pro zachování druhu - stabilní
vodní režim a dostatečný přístup světla.
Jak vidno, i po více než století bádání můžeme dojít k překvapivým
poznatkům. Příroda je dynamická, neustále se
mění a chceme-li s ní udržet krok, musíme pečlivě sledovat,
jakým směrem se vyvíjí. Prokopské údolí představuje
významné území pro malakofaunu Českého krasu, která se
zde zachovala navzdory bezprostřední blízkosti civilizace
a zasluhuje zodpovědný přístup k její ochraně.
52
Poděkování
Autoři děkují kolegyni Aleně Kocurkové za pomoc se
zpracováním některých vzorků a recenzentům za podněty
k vylepšení manuscriptu. Michalu Horsákovi rovněž díky
za poskytnutá data. Dále děkujeme za finanční podporu
projektu Granty na podporu projektů ke zlepšení stavu životního
prostředí hl. m. Prahy 2020 (projekt č. 245).
Literatura
BERAN L., JUŘIČKOVÁ L. & HORSÁK M., 2017: Mollusca (měkkýši).
- In: HEJDA R., FARKAČ J. & CHOBOT K. (eds): Červený
seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí [Red list
of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates]. Příroda,
Praha, 36: 70-76. (in Czech)
ČEJKA T., BERAN L., KORÁBEK O., HLAVÁČ J. Č., HORÁČKOVÁ J.,
COUFAL R., DRVOTOVÁ M . , MAŇAS M . , HORSÁKOVÁ V. &
HORSÁK M., 2020: Malacological news from the Czech and
Slovak Republics in 2015-2019. - Malacologica Bohemoslovaca,
19: 71-106.
HORÁČEK I. & LOŽEK V, 1982: Vývoj přírodních poměrů návrší
Bašta u Hlubočep v poledové době [Natural development of the
Bašta hill in Hlubočepy after the ice age]. - Československý
kras, Praha, 32: 21-39. (in Czech)
HORSÁK M., ČEJKA T., JUŘIČKOVÁ L., BERAN L., HORÁČKOVÁ J.,
HLAVÁČ J. Č., DVOŘÁK L., HÁJEK O., DIVÍŠEK J., MAŇAS M. &
LOŽEK V , 2021: Check-list and distribution maps of the molluscs
of the Czech and Slovak Republics. - Online at http://
mollusca.sav.sk/malacology/checklist.htm, checklist updated at
January 12, 2021, maps updated at January 24, 2021. https://
doi.org/10.5281/zenodo.4459206
JUŘIČKOVÁ L., 1995: Měkkýší fauna Velké Prahy ajejí vývoj pod
vlivem urbanizace [Molluscan fauna in the territory of Prague
agglomeration and its development in urban influence]. - Nátura
Pragensis, 12: 1-212 pp. (in Czech)
JUŘIČKOVÁ L., HORSÁK M., HORÁČKOVÁ J., ABRAHAM V. & LOŽEK
V, 2014: Patterns of land-snail succession in Central Europe
over the last 15,000 years: main changes along environmental,
spatial and temporal gradients. - Quaternary Science Reviews,
93: 155-166. https://doi.Org/10.1016/j.quascirev.2014.03.019
KORÁBEK O., JUŘIČKOVÁ L . & LOŽEK V , 2015: History of two
critically endangered grassland snails (Pulmonata: Helicellinae)
in the Czech Republic with first molecular data on extinct populations.
- Biologia, 70(8): 1102-1107. https://doi.org/10.1515/
biolog-2015-0123
LOŽEK V, 1946: Malakozoologický' průzkum středočeské vápencové
oblasti [Malacozoological research of the limestone area
in central Bohemia]. - Časopis Národního muzea Praha, odd.
přírodovědné, 105: 73-82. (in Czech)
LOŽEK V, 1948: Příspěvek k ekologii plže Chondrina avenacea
BRUGUrÉRE v Čes. krasu [Contribution to ecology of the snail
Chondrina avenacea Bruguiěre in Bohemian Karst]. - Hortus
Sanitatis, 1(2): 146-148. (in Czech)
LOŽEK V, 1949: Studie českých stepí na základě recentních i fosilních
měkkýšů [Study about Czech steppe ecosystems on the
basis of recent and fossil molluscs]. - Rozpravy II. tř. České
akademie, Praha, 58(18): 90 pp., tab. I - III. (in Czech)
LOŽEK V, 1954a: O systematickém postavení plže Laciniaria nitidosa
(ULIČNÝ) n. emend [About systematic position of the
snail Laciniaria nitidosa (Uličný)]. - Rozpravy Československé
akademie věd, řada matematických a přírodních věd, 57(5):
18 pp. (in Czech)
LOŽEK V, 1954b: Profil holocénem na svahu Děvína a jeho význam
pro poznání původní tvářnosti Českého krasu [Holocene
profile the Děvín hill slope and its importance acording to cognition
of original shapes of Bohemian karst]. - Československý
kras, 7(5-7): 134-135. (in Czech)
LOŽEK V, 1956: Klíč československých měkkýšů [Key of Czechoslovak
Molluscs]. - Slovenská akadémia vied, Bratislava,
437 pp. (in Czech)
LOŽEK V, 1964: QuartármolluskenDer Tschechoslowakei [Quaternary
molluscs of Czechoslovakia]. - Rozpravy Ústředního
ústavu geologického, Praha, 31: 374 pp. (in German)
LOŽEK V, 1973: Význam krasu pro poznání přírodní historie krajiny
[The importance of karst for understanding to landscape
natural history]. - Československý kras, 24: 19-36, 2 tab.
(in Czech)
LOŽEK V, 1974: Měkkýši Českého krasu z hlediska ochrany
přírody [Molluscs of Bohemian Karst from nature conservation
point of view]. - Bohemia Centralis, 3: 163-174, 2 tab.,
3 mapky, (in Czech)
LOŽEK V, 1982: Nové výzkumy v mladém pleistocénu a holocénu
Českého krasu [New research of late pleistocene and
holocene in Bohemian Karst]. - Stalagmit, Zpravodaj VÚ ČSS:
19-21. (in Czech)
LOŽEK V, 1984: Z červené knihy našich měkkýšů - přežije ovsenka
Chondrina avenacea v Českém krasu? [From the Red
book of Czech molluscs - will the snail Chondrina avenacea
survive in Bohemian Karst?] - Živa, 32(2): 65-66. (in Czech)
LOŽEK V, 1984-2009: Monitoring PPProkopské a Dalejské údolí
[Monitoring of Prokopské and Dalejské valley NP]. - Ms.
dept. in: PÚDIS. (in Czech)
LOŽEK V, 1987: Z červené knihy našich měkkýšů - otazník nad
lačníkem [From the Red Book of Czech Molluscs - Question
about Zebrina detrita]. - Živa, 73(2): 67. (in Czech)
LOŽEK V, 1988: Měkkýší fauna Prokopského údolí ajejí význam
z hlediska ochrany přírody [Molluscan fauna of the Prokopské
údolí and its importance in protecting of nature]. 57-87 pp.
In: LOŽEK V. & PFLEGER V, 1988: Výzkum měkkýšů chráněných
území v Praze [Molluscs of the nature reserves in Prague].
- Natura Pragensis - Studie o přírodě Prahy, 6: 125 pp.
(in Czech)
NĚMEC J. (ed.), 2003: Prokopské a Dalejské údolí - Přírodní
park prokopské and Dalejské valley - Natural park]. - Pro 86.
ZO ČSOP vydal Consult, Praha, 145 pp. ISBN 80-902132-4-3
(in Czech)
PETRBOK J., 1938: Ulitnatí měkkýši čeští Národního musea
[Shelled Czech molluscs in National museum]. - Časopis
Národního muzea, 112: 95-115. (in Czech)
PODROUŽKOVÁ S., LOŽEK V , JUŘIČKOVÁ L., HORÁČKOVÁ J., BERAN
L. & HLAVÁČ J., 2020: Měkkýši Českého krasu [Molluscs
of the Bohemian Karst] - Příroda, Praha, 40: 1-296 pp. ISBN
978-80-7620-042-5 (in Czech)
ŘEZÁČ M. & STRNADOVA V, 2001: Faunistické údaje ze středních
Čech [Faunistic records from central Bohemia]. - Muzeum
a současnost, 15: 3-7. (in Czech)
ULIČNÝ J., 1892-1895: Měkkýši čeští [Czech molluscs]. - Přírodovědecký
klub, Praha, 208 pp. (in Czech)
53
Tabulka 1. Druhy měkkýšů nalezené na území PR Prokopské údolí v roce 1998 a letech 2020-2021. Druhy jsou řazeny podle příslušnosti k ekologické skupině podle LOŽEK (1964) a JUŘIČKOVÁ et al.
(2014): 1 - striktně lesní, 2 - převážně lesní, 3 - vlhkomilné lesní, 4 - druhy stepí a suchých skal, 5 - druhy otevřených stanovišť, 6 - druhy teplomilné a suchomilné, 7 - euryvalentní druhy, 8 - vlhkomilné
druhy, 9 - silně hygrofilní druhy, 10 - vodní druhy. Stupeň ohrožení podle BERAN et al. (2017): CR (critically endangered) - kriticky ohrožený, EN (endangered) - ohrožený, VU (vulnerable)
- zranitelný, NT (nearly threatened) - téměř ohrožený a LC (least concern) - nedotčený.
Table 1. Mollusc species recorded in the Prokopské údolí NR in 1998 and in 2020-2021. Species are classified into ten ecological groups according to LOŽEK (1964) and JUŘIČKOVÁ et al. (2014):
1 - strictly forest, 2 - woodland, 3 - hygrophilous woodland, 4 - species of xeric open habitats, 5 - open-land, 6 - xero and thermophilous species, 7 - euryvalent species, 8 - predominantly hygrophilous,
9 - strictly hygrophilous, 10 - aquatic species. The degree of threat according to BERAN et al. (2017): CR - critically endangered, EN - endangered, VU - vulnerable, NT - nearly threatened
and L C - least concern.
Ekoskupina/Ecogroup Červený seznam/Red List Číslo lokality/Site No. E
Druh/Species 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
E
1 Acanthinula aculeata (O. F. Müller, 1774) LC + + 21
Aegopinella pura (Alder, 1830) LC + 1
1
Avion silvaticus Lohmander, 1937 LC + + + + 4
1
Cochlodina laminata (Montagu, 1803) LC + + + + + + + + + 9
1
Isognomostoma isognomostomos (Schröter, 1784)LC + 1
1
Merdigera obscura (O. F. Müller, 1774) LC + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + 21
1
Monachoides incamatus (O. F. Müller, 1774) LC + + + + + + + + + + + + + + + + + + 18
1
Vertigo pusilla O. F. Müller, 1774 LC + 1
2 Aegopinella minor (Stabile, 1864) LC + + + + + + + + + + + + + + + + + + + 192
Alinda biplicata (Montagu, 1803) LC + + + + + + + + + + + + + + + + + + + + 20
2
Cepaea hortensis (0. F. Müller, 1774) LC + + + + + + + + + + + 11
2
Cepaea nemoralis (Linnaeus, 1758) LC + 1
2
Discus rotundatus (0. F. Müller, 1774) LC + + + + + + + + + + 10
2
Helixpomatia Linnaeus, 1758 LC + + + + + + + + + + + + + + + + + + + 20
2
Limax cinereoniger Wolf', 1803 LC + + 2
3 Urticicola umbrosus (C. Pfeiffer, 1828) LC + + 2
4 Caucasotacheavindobonensis (C. Pfeiffer, 1828) LC + + + + + + + + + + + + + + + 154
Cecilioides acicula (0. F. Müller, 1774) LC + + + + + + + 7
4
Granariafrumentum (Draparnaud, 1801) NT + + + + + + + + + + + + + + + + + + 18
4
Ilelicopsis striata (0. F. Müller, 1774) CR + 1
4
Chondrina avenacea (Bruguiere, 1792) VU + + + + + 5
4
Chondrula tridens (0. F. Müller, 1774) LC + + + + + 5
4
Pupilla sterrii (Voith, 1840) VU + + + + + + 6
4
Pupilla triplicata (Studer, 1820) VU + + 2
4
Xerolenta obvia (Menke, 1828) LC + + + + + + + + + + 10
4
Zebrina detrita (0. F. Müller, 1774) EN + + 2
Tabulka 1. Pokračování.
Table 1. Continued.
Ekoskupina/Ecogroup Červený seznam/Red List Číslo lokality/Site No. S
Druh/Species 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36
S
5 Pupilla muscorum (Linnaeus, 1758) LC + + + + + 55
Truncatellina cylindrica (A. Férussac, 1807) LC + + + + + + + 7
5
Vallonia costata (0. F. Müller, 1774) LC + + + + + + 6
5
Vallonia pulchella (0. F. Müller, 1774) LC + + + + + + + + + + + + + + + 15
5
Vertigo pygmaea (Draparnaud, 1801) LC + + + 3
6 Bulgarica nitidosa (Uličný, 1893) NT + + + + + + + + + + + 116
Cochlicopa lubricella (Rossmässler, 1835) LC + + + + + + + 7
6
Euomphalia strigella (Draparnaud, 1801) LC + + + + + + + 7
6
Monacha cartusiana (0. F. Müller, 1774) LC + 1
6
Tandonia rustica (Millet, 1843) LC + + 2
7 Arion distinctus Mabille, 1868 LC + 17
Arionfasciatus (Nilsson, 1823) LC + 1
7
Arion vulgaris Moquin-Tandon, 1855 LC + + + 3
7
Boettgerilla pallens Simroth, 1912 LC + 1
7
Cochlicopa lubrica (0. F. Müller, 1774) LC + + 2
7
Limax maximus Linnaeus, 1758 LC + 1
7
Oxychilus cellarius (0. F. Müller, 1774) LC + + + + + + 6
7
Oxychilus draparnaudi (Beck, 1837) LC + + + + + 5
7
Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1805) LC + 1
7
Trochulus hispidus (Linnaeus, 1758) LC + + + 3
7
Vitrea contractu (Westerlund, 1871) LC + 1
7
Vitrina pellucida (0. F. Müller, 1774) LC + + + + + + + 7
8 Arianta arbustorum (Linnaeus, 1758) LC + + + + + + + + 18
Deroceras laeve (0. F. Müller, 1774) LC + + 2
8
Vertigo angustior Jeffreys, 1830 vu + 1
9 Carychium minimum 0. F. Müller, 1774 LC + 19
Oxyloma elegans (Risso, 1826) LC + 1
9
Succineaputris (Linnaeus, 1758) LC + + + 3
9
Vertigo antivertigo (Draparnaud, 1801) LC + 1
9
Zonitoides nitidus (0. F. Müller, 1774) LC + 1
10 Bithynia tentaculata (Linnaeus, 1758) LC + 110
Lymnaea stagnalis (Linnaeus, 1758) LC + + 1
10
Sphaerium corneum (Linnaeus, 1758) LC + 1
2 59 17 9 16 12 3 5 3 12 5 10 18 11 10 5 1 11 4 19 8 8 9 8 6 9 1 10 6 5 13 19 5 8 6 4 9 12