2012
Unbeantwortbare Fragen
MÁCHA, JakubZákladní údaje
Originální název
Unbeantwortbare Fragen
Název česky
Nezodpověditelné otázky
Název anglicky
Unanswerable questions
Autoři
MÁCHA, Jakub
Vydání
Drittes Festival der Philosophie, 2012
Další údaje
Jazyk
němčina
Typ výsledku
Vyžádané přednášky
Obor
60300 6.3 Philosophy, Ethics and Religion
Stát vydavatele
Německo
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizace
Filozofická fakulta – Masarykova univerzita – Repozitář
Klíčová slova česky
rozum; otázky; Kant; Wittgenstein
Klíčová slova anglicky
reason; questions; Kant; Wittgenstein
Návaznosti
GPP401/11/P174, projekt VaV.
Změněno: 13. 9. 2014 00:50, RNDr. Daniel Jakubík
V originále
Kants Kritik der reinen Vernunft beginnt mit der Feststellung, es gebe Fragen in der Natur unserer Vernunft, die sie zwar nicht abweisen aber auch nicht beantworten kann. Eine Diagnose folgt sogleich: Diese Fragen übersteigen alles Vermögen der Vernunft. Kant schlägt eine radikale Behandlung vor: Die Vernunft muss in Grenzen der möglichen Erfahrung eingeschlossen werden. Das heißt für ihn jedoch, dass jene unbeantwortbaren Fragen keineswegs aufhören, die Vernunft zu belästigen. Auch Wittgenstein bekennt, dass unsere Vernunft Fragen erkennen kann, nicht aber deren Antworten. Das Ziel seiner Philosophie ist jedoch, den Menschen von diesen Fragen zu befreien, indem er sich in die Regeln des Sprachgebrauchs auskennt.
Česky
Kantova Kritika čistého rozumu začíná poznamenáním, že v povaze našeho rozumu existují otázky, které nelze odmítnout ani zodpovědět.Diagnóza následuje bezprostředně: Tyto otázky jsou mimo veškerou moc rozumu. Kant navrhuje radikální léčbu: tyto otázky musí být uzavřeny v mezích možné zkušenosti. To ale neznamená, že tyto otázky přestanou lidský rozum obtěžovat. Wittgenstein také uznává, že náš rozum si klade otázky, na něž nejsou odpovědi.Cílem jeho filosofie je osvobodit lidi z těchto otázek tím, že se orientuje v pravidlech používání jazyka.
Anglicky
Kant's Critique of Pure Reason begins by noting that there are questions in the nature of our reason, but they do not reject but can not answer. A diagnosis follows immediately: These questions exceed all power of reason. Kant proposes a radical treatment: The reason must be enclosed in the limits of possible experience. That is, for him, however, that those unanswerable questions end not to harass the reason. Wittgenstein also acknowledges that our reason can identify questions but not the answers. The aim of his philosophy is to free the people of these questions, he knows his way around by the rules of language use.
