V originále
In the 2003 Convention for the Safeguarding of the Intangible Cultural Heritage framework, consensus works like a magic word, an incantation. Why is a collaborative decision-making process so important in this context and how is it expressed? The authors of this paper have followed the Convention for more than ten years. They discovered that consensus building is a crucial concept used across all levels of governance. It is a paradigm that everybody relies on and calls for when diverging opinions appear. The paper examines how the 2003 Convention uses consensual decision-making as a collaborative process that involves the views of all stakeholders to reach a joint decision. It requires that all available options are discussed, their advantages and disadvantages are considered and that the final decision addresses everybody’s concerns. How does this process work in reality? And does it always bring the desired results? Based on concrete examples from the official and accompanying documents related to the Convention, ethnographic participant observation during the meetings and interviews with various stakeholders, as well as from the authors’ own experience, this chapter explores the variable use and expressions of consensus in relation to the 2003 Convention on three different levels.
Česky
V rámci Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví z roku 2003 funguje konsensus jako magické slovo, zaklínadlo. Proč je v tomto kontextu rozhodovací proces založený na spolupráci tak důležitý a jak se projevuje? Autoři tohoto článku sledují Úmluvu již více než deset let. Zjistili, že budování konsensu je klíčovým konceptem používaným na všech úrovních řízení. Je to paradigma, na které se všichni spoléhají a po kterém volají, když se objeví rozdílné názory. Kapitola zkoumá, jak Úmluva z roku 2003 využívá konsensuální rozhodování jako kalaborativní proces, který zahrnuje názory všech zúčastněných stran s cílem dosáhnout společného rozhodnutí. Vyžaduje, aby byly projednány všechny dostupné možnosti, zváženy jejich výhody a nevýhody a aby konečné rozhodnutí řešilo zájmy všech. Jak tento proces funguje ve skutečnosti? A přináší vždy požadované výsledky? Na základě konkrétních příkladů z oficiálních a doprovodných dokumentů souvisejících s Úmluvou, etnografického zúčastněného pozorování během jednání a rozhovorů s různými zúčastněnými stranami, jakož i na základě vlastních zkušeností autorů tato kapitola zkoumá proměnlivé používání a projevy konsensu ve vztahu k Úmluvě z roku 2003 na třech různých úrovních.