V originále
Příspěvek se zabývá problematikou upravenou v ustanovení § 60 zákona o služebním poměru a její praktickou realizací. Konkrétně vychází ze stížností policistů, kteří poukázali na praxi zaměňování institutů (1) nařizování přestávek ve službě na jídlo a odpočinek a (2) zajišťování přiměřené doby na jídlo a odpočinek. Netransparentnost při realizaci těchto institutů a neznalost služebních funkcionářů vede k důsledku, že příslušníkům policie není proplácena ta doba odpočinku, za kterou podle zákona náleží odměna, jelikož se de iure jednalo o dobu služby. Předkládaný příspěvek srovnává obdobnou praxi v pracovním poměru podle ustanovení § 88 odst. 1 věty první a druhé zákoníku práce. Na konkrétním příkladu, do nějž musel nálezem vstoupit až Ústavní soud (II. ÚS 1854/20) se demonstruje možnost vztáhnout pracovněprávní závěry i na oblast proplácení přestávek příslušníků bezpečnostních sborů. Příspěvek však pracuje primárně s judikaturou správních soudů k zákonu o služebním poměru. Zároveň se zabývá otázkou, zda nesprávnou praxi při plánování přestávek či zajišťování přiměřené doby na jídlo a odpočinek lze považovat za nelegální práci a využít nástrojů k jejímu sankcionování.
In English
The paper deals with the issue concerning Art. 60 Service Relationship Act and its practical enforcement. With respect to the complaints of police officers, the paper elaborates on the issue of confusing (1) breaks in service for meals and rest with (2) adequate service time for meals and rest. There is a lack of transparency and incapacity of those service officials, who are responsible for the current state, in which the officers are not paid for such a period of time when they rest although still in service. In addition, the paper compares a respective practice in an employment relationship under the provisions of Art. 88 Par. 1 Labour Code. There is a particular case being presented, that has been resolved by the Constitutional Court (File No. II. ÚS 1854/20). It demonstrated the possibility of labour law implications, that may apply also in the service relationship. However, the paper concerns more with the administrative court case law regarding the Service Relationship Act. Then, it solves the question of whether there may occur illegal work while disrespecting the service relationship rules and whether respective sanctions aiming at the illegal work can be applied.