Bernard Stiegler není v českém sociálně vědním kánonu etablovaným jménem, přestože se jeho pojetí vztahu člověka a techniky dočkalo ve frankofonní a anglofonní literatuře značné pozornosti. Můj příspěvek si proto klade za cíl poskytnout zběžné kritické představení Stieglerovy filozofické antropologie českému publiku. Vycházím přitom ze své bakalářské práce – Koncept proletarizace v díle Bernarda Stieglera (2022). Oproti diplomové práci se však dílem zabývám v obecnější perspektivě. Prezentace má primárně teoretický charakter. Stieglerovu antropologii předestírá skrz interpretaci vybraných konceptů jeho myšlení (například jednotlivění, gramatizace, farmakon). V souhrnu, Stieglerův projekt vychází ze základního předpokladu, že psychické, kolektivní i technické stávání se jsou vzájemně propojené i podmiňující se procesy. Mou snahou však není Stieglera pouze interpretovat a představit. V rámci svého komentáře bych také rád poukázal na některé přednosti i nedostatky Stieglerových teorií, vycházející především z recepce Stieglera v anglofonní literatuře. Zároveň bych ve zkratce nastínil možné implikace potenciálního využití Stieglerovy filozofie pro koncepci empirického výzkumu.