2022
Fin de l’art ? Noétique de la littérature
KYLOUŠEK, PetrZákladní údaje
Originální název
Fin de l’art ? Noétique de la littérature
Název česky
Konec umění? Noetika literatury
Název anglicky
The end of art? Noetics of literature
Autoři
KYLOUŠEK, Petr
Vydání
Svět literatury/ Le Monde de la littérature, Praha, Universita Karlova, Filozofická fakulta, 2022, 0862-8440
Další údaje
Jazyk
francouzština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizace
Filozofická fakulta – Masarykova univerzita – Repozitář
Klíčová slova česky
Konec umění; modernita; noetický obrat v literatuře; autoreflexivita; Hegel; Bourdieu; Lamartine; Nerval; Baudelaire; Dujardin; Apollinaire; Chamoiseau
Klíčová slova anglicky
End of Art; Modernity; Noetic Turn in Literature; Autoreflexivity; Hegel; Bourdieu; Lamartine; Nerval; Baudelaire; Dujardin; Apollinaire; Chamoiseau
Návaznosti
GA20-14919S, projekt VaV.
Změněno: 15. 11. 2022 04:56, RNDr. Daniel Jakubík
V originále
La transformation des arts, prévue et annoncée par Hegel, coïncide avec la naissance de la modernité. L'un de ses aspects essentiels est le tournant noétique en littérature, qui peut être considéré comme une manifestation de l'autoréflexivité dans le cadre de la dynamique intralittéraire: l'autoréflexivité engage le questionnement du langage, elle l'interrogation de la langue, elle redéfinit le statut du sujet lyrique et du narrateur, elle problématise la discursivité et propose ainsi de nouvelles approches de la réalité référentielle. La littérature devient une forme spécifique de pensée et un creuset de réflexion en occupant un terrain que ni la science ni la philosophie n'ont pu explorer, celui de de l'expérience humaine existentielle, non encore conceptualisée. Ainsi, la littérature produit des discours et des concepts qui peuvent ensuite être saisis et systématisés par la science et la philosophie. Des exemples tentent d'illustrer ce processus du 19ème siecle a nos jours.
Česky
Proměna umění, kterou Hegel předvídal a ohlásil, se shoduje se zrodem moderny. Jedním z jejích podstatných aspektů je noetický obrat v literatuře, který lze chápat jako projev autoreflexivity v rámci intraliterární dynamiky: autoreflexivita se zapojuje do dění v literatuře i jejího zpochybňování jazyka, nově definuje status lyrického subjektu a vypravěče, problematizuje diskurzivitu, a navrhuje tak nové přístupy k referenční realitě. Literatura se stává specifickou formou myšlení, a to na území, které věda ani filozofie zatím nedokážou zkoumat, totiž existenciální lidskou zkušenost, která dosud nebyla konceptualizována. Literatura tak vytváří diskurzy a pojmy, které mohou být později uchopeny a systematizovány vědou a filozofií. Tyto procesy josu ilustrovány na příkladech od 19. století po dnešek.
