Detailed Information on Publication Record

Otázka, jak správně analyzovat konstrukce akuzativu s infinitivem, se stala na konci 60. let jedním z bodů, kvůli kterým došlo k roztržce mezi generativismem hlavního (tj. Chomskyanského) proudu a skupinou generativních sémantiků kolem P. Postela. Zatímco Postal tvrdil, že akuzativní složka ve zmíněné konstrukci je hloubkovým subjektem zanořeného infinitivu, který se v důsledku operace „vyzdvižení subjektu“ ocitne v pozici povrchového objektu, Chomsky hájil názor, že akuzativní složka se nachází i na rovině povrchové struktury v subjektové pozici zanořeného infinitivu, kde jí matricové sloveso takřka „výjimečně“ přiděluje akuzativní pád. Jak je známo, posléze se obecně prosadilo pojetí Chomského. Na této situaci se nic nezměnilo v průběhu dalších třiceti let, až se náhle, „bez dalšího komentáře“ (Seuren 2004, 202n.), objevila v programatickém spisu minimalistického programu (Chomsky 1995) poznámka, že příslušné případy jsou nyní analyzovány jako vyzdvižení nominální fráze do specifikátoru fráze objektové shody (s. 174), tj. do syntaktické pozice vyhrazené pro objekt. Stejná poznámka se opakuje i v článku Chomského (2013, 47) v časopise Lingua. V referátu znovu projdu argumenty, které byly předneseny jednotlivými protagonisty sporu pro to které řešení, a zkusím vyjasnit, zda lze mluvit o zásadním obratu Chomského názoru na danou otázku.