V studijní opoře Základy znakového jazyka je věnovaná pozornost pojetí oboru surdopedie, speciální pedagogika a jejího vymezení, konkrétně se zaměřuje na způsob komunikace u osob se sluchovým postižením, které jsou uvedeny v zákoně: O komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob. Uvedeno je vymezení problematiky sluchového postižení, význam sluchové percepce, základní terminologie u osob se sluchovým postižením v návaznosti na kulturní a jazykovou menšinu. Uvedení klasifikace sluchových vad, podle stupně sluchového postižení a doby získání SP včetně popisu duálního postižení hluchoslepoty. Pozornost je věnovaná propojením dvou odlišných kultur a jejich způsobů komunikace. Jelikož svět slyšících se od světa neslyšících liší. Obě částí teoretické a praktické vedou k osvojení základních znakových pozic, obouruční prstovou abecedu, se základními znaky. Nedílnou součástí je vymezení pojmu Český znakový jazyk, znakovaná čeština, vizualizace mluvené češtiny, obouruční prstová abeceda (daktyl). V souvislosti na specifika českého jazyka x znakového jazyka, a znakové jazyky x mluvené jazyky.