2019
Long-term Care Financing
VOSTATEK, JaroslavZákladní údaje
Originální název
Long-term Care Financing
Název česky
Financování zdravotní a dlouhodobé péče
Autoři
VOSTATEK, Jaroslav
Vydání
1. vyd. Praha, Proceedings of the 24rd International Conference Theoretical and Practical Aspects of Public Finance 2019, od s. 141-148, 8 s. 2019
Nakladatel
Nakl. Oeconomica
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Organizace
Vysoká škola finanční a správní, a.s. – Repozitář
ISBN
978-80-245-2318-7
Klíčová slova česky
sociální modely; zdravotní pojištění; dlouhodobá péče; daň z osobních příjmů
Klíčová slova anglicky
welfare regimes; health insurance; long-term care; personal income tax
Změněno: 15. 9. 2020 18:19, RNDr. Patrik Mottl, Ph.D.
V originále
The typology of health care systems adopted by the OECD does not reflect the typology of basic welfare regimes and, as far as Czechia is concerned, does not in fact affect the restoration of detailed central management through the so-called reimbursement decree introduced in 2006. The Czech 7 public health insurance funds rather than reflecting a market system, present only a complication and a platform for the promotion of lobbying interests. The health insurance premium is an unfair personal income tax, which most affects employees and employers. Since the Czech health care financing “system” lies closest to the social democratic model in terms of content, the paper focuses on reform measures that will lead to transformation in this direction. The easiest task concerns the elimination of health insurance premiums. The financing of long-term care should be conceptually linked to the health care system; thus, the universal long-term care allowance is redundant.
Česky
Typologie systémů zdravotní péče, kterou převzala OECD před necelými deseti lety, nevyhovuje typologii základních welfare regimes a pokud jde o Česko, tak nepostihuje faktické obnovení podrobného centrálního řízení pomocí tzv. úhradové vyhlášky od roku 2006. Za daného stavu není 7 veřejných zdravotních pojišťoven výrazem tržního systému, ale jen komplikací a platformou pro prosazování lobbistických zájmů. Pojistné zdravotního pojištění je ve skutečnosti nespravedlivou daní z osobních příjmů, která nejvíce dopadá na zaměstnance a zaměstnavatele. Český “systém” financování zdravotní péče má obsahově nejblíže k sociálně-demokratickému modelu, a proto se příspěvek zaměřuje na reformní kroky vedoucí k transformaci tímto směrem. Nejsnazší je eliminovat pojistné na zdravotní pojištění. Financování dlouhodobé péče by mělo koncepčně navazovat na systém zdravotní péče – proto by se i zde měl v Česku uplatnit single-payer systém, do kterého nezapadá paušální příspěvek na péči.
