Profesor Vladimír Týč je osobnost s obrovským odborným záběrem – i přesto, že v současnosti si jej patrně většina z nás spojuje s mezinárodním právem veřejným, unijním právem, případně právem duševního vlastnictví, věnoval se i mezinárodnímu právu soukromému. Svým příspěvkem se proto snažím poukázat na jeho práce z mezinárodního práva soukromého, s nimiž jsem se seznámil při vlastním akademickém bádání v této oblasti. Analyzuji proto hraniční určovatele lex loci delicti commissi a lex loci damni infecti, historický vývoj v jejich používání – což je právě téma, kterému se věnoval i profesor Týč, a tento pohled doplňuji o problematiku pravidel bezpečnosti a chování a výhrady veřejného pořádku.