Problematika sociálně patologických projevů je stará jak lidstvo samo. V okamžiku, kdy v civilizaci vznikly pravidla, normy, určitá ohraničení a limity, vznikly i sociálně patologické jevy. Jedná se o takové chování jednotlivce či skupiny, které překračuje dané normy a vymezuje se jako chování patologické. To může být jak individuální tak sociální, ale každopádně ve svých důsledcích je to chování sociálně závažné. Rovněž se v populaci opakuje. Sociální deviace a sociální patologie nejsou identické pojmy, často se však zaměňují. Pojem sociální deviace je považován v sociologii za modernější pojem a vymezuje takové chování, jednání či projevy, které překračují danou normu. Sociální deviace je relativně posuzovaný pojem, znamená to, že je vždy posuzován s danou sociální normou, která je v čase i prostoru relativní. Za sociálně patologické jevy se pak označují negativně sankcionované sociální projevy. Podle Emila Durkeima, jednoho ze zakladatelů francouzské sociologie, sociálně patologické jevy byly, jsou a budou v každé společnosti. V rámci studijní opory jsou vymezeny okruhy vztahující se k problematice sociálně patologického a deviantního chování. V první kapitole se čtenář seznámí se základními koncepty sociální patologie a sociální deviace včetně úvodu do problematiky závislostního chování. Ve druhé kapitole jsou prezentovány tradiční i moderní formy závislostního chování. Třetí kapitola je věnována problematice sekt a sebevražednosti a v poslední kapitole jsou rozebírány otázky kriminálního a agresivního chování.