V originále
Článek věnuje pozornost vcelku nenápadnému rozsudku Mezinárodního soudního dvora (MSD) o přiznání náhrady škody Kostarice v jejím sporu s Nikaraguou [Certain Activities carried out by Nicaragua in the Border Area (Costa Rica v. Nicaragua)]. Tímto rozhodnutím se dostal ke konci letitý spor, ve kterém se MSD zabýval pobytem nikaragujských vojsk na území Kostariky a související výstavbou kanálů spolu s hloubením řeky San Juan. Z předchozí judikatury MSD je možné dovodit, že v případě porušení závazných norem mezinárodního práva vzniká nárok na kompenzaci, která však může mít několik podob – od konstatování, že k neoprávněnému jednání došlo (pokud nejsou důsledky závažné, nebo se jedná toliko o porušení procesních pravidel), po uvedení do původního stavu, je-li to možné a s ohledem na okolnosti přiměřené, až po nárok na náhradu škody v penězích. Tu však MSD dosud nikdy za škodu na životním prostředí nepřiznal a ani o ní nerozhodoval, takže bylo možné jen odhadovat, k jakým kritériím za tímto účelem přihlédne. Zároveň se otevřel prostor pro úvahy jednotlivých soudců nad relevancí ochranných režimů, které se ve vztahu k životnímu prostředí v mezinárodním právu uplatňují, nebo pro reflexi moderních přístupů k hodnocení funkcí životního prostředí.
Anglicky
Th is article provides analysis of the judgment on compensation of the International Court of Justice in the dispute between Costa Rica and Nicaragua [Certain Activities carried out by Nicaragua in the Border Area (Costa Rica v. Nicaragua)]. It was the fi rst case ever in which the Court was called upon to pronounce on reparations for environmental damages. In determining the compensation due for environmental damage, the Court assessed the value to be assigned to the restoration of the damaged environment as well as to the impairment or loss of environmental goods and services prior to recovery. Th e author expresses disagreement on both the reasoning of the Court and the quantum of damages awarded, mainly due to lack of considerations of equity, non-pecuniary reparations and specifi c international value of the nature concerned. Furthermore, a brief commentary is provided on recent case law of the Court of Justice of the European Union on Polish air quality plans (C-336/16) and defi ciencies in waste water management in Greece (C-328/16), environmental impact assessment (C-117/17, C-671/16) and emission allowance trading (C-58/17, C-572/16, C-577/16).