Přehled o publikaci

Článek věnuje pozornost vcelku nenápadnému rozsudku Mezinárodního soudního dvora (MSD) o  přiznání náhrady škody Kostarice v  jejím sporu s Nikaraguou [Certain Activities carried out by Nicaragua in the Border Area (Costa Rica v. Nicaragua)]. Tímto rozhodnutím se dostal ke konci letitý spor, ve kterém se MSD zabýval pobytem nikaragujských vojsk na území Kostariky a související výstavbou kanálů spolu s hloubením řeky San Juan. Z předchozí judikatury MSD je možné dovodit, že v případě porušení závazných norem mezinárodního práva vzniká nárok na kompenzaci, která však může mít několik podob – od konstatování, že k neoprávněnému jednání došlo (pokud nejsou důsledky závažné, nebo se jedná toliko o porušení procesních pravidel), po uvedení do původního stavu, je-li to možné a s ohledem na okolnosti přiměřené, až po nárok na náhradu škody v penězích. Tu však MSD dosud nikdy za škodu na životním prostředí nepřiznal a ani o ní nerozhodoval, takže bylo možné jen odhadovat, k jakým kritériím za tímto účelem přihlédne. Zároveň se otevřel prostor pro úvahy jednotlivých soudců nad relevancí ochranných režimů, které se ve vztahu k životnímu prostředí v mezinárodním právu uplatňují, nebo pro reflexi moderních přístupů k hodnocení funkcí životního prostředí.