Příspěvek se zabývá historickými změnami v sociální práci, které jsou definovány v jejich paradigmatech. S těmito změnami je úzce spjat problém sociální podpory i kontroly, které následně nám pomáhají vidět klienta v celém jeho životním kontextu. Změny v paradigmatech sociální práce, mají jako vedlejší aspekt sbližování, až prolínání sociálních a zdravotních služeb. Zdravotní služby však zůstávají na svých dávných principech postavených na kontrole. V některých situacích je klient vnímán jen jako diagnóza. Moderní sociální práce je inspirací pro změny paradigmatu zdravotních služeb. Tato inspirace však s sebou přináší nutnost změn v přístupech pomoci, myšlení i dalšího rozvoje užšího prolínání sociálních a zdravotních služeb. Příspěvek se zabývá historickými změnami v sociální práci, které jsou definovány v jejich paradigmatech. S těmito změnami je úzce spjat problém sociální podpory i kontroly, které následně nám pomáhají vidět klienta v celém jeho životním kontextu. Změny v paradigmatech sociální práce, mají jako vedlejší aspekt sbližování, až prolínání sociálních a zdravotních služeb. Zdravotní služby však zůstávají na svých dávných principech postavených na kontrole. V některých situacích je klient vnímán jen jako diagnóza. Moderní sociální práce je inspirací pro změny paradigmatu zdravotních služeb. Tato inspirace však s sebou přináší nutnost změn v přístupech pomoci, myšlení i dalšího rozvoje užšího prolínání sociálních a zdravotních služeb.