V roce 1995 se do slovníku platebního styku snad poprvé dostalo sousloví „přeshraniční převod“. Poskytovatelé platebního styku, později platebních služeb, si na něj poměrně rychle zvykli. Oblast platebního styku se začala rozdělovat na vnitrostátní, zahraniční a nově pak na přeshraniční platební styk právě z důvodu, že byl zaveden výše uvedený pojem. Jenže postupem času se „přeshraniční převod“ jaksi ze „slovníku“ zejména bankovních poskytovatelů platebních služeb vytratil. Klient se v podmínkách bank, příp. i dalších poskytovatelů platebního styku a platebních služeb pak dozví, že jsou zde platby domácí (resp. vnitrostátní či tuzemské) a pak zahraniční (nebo také mezinárodní), v rámci kterých se samostatně uvádí tzv. SEPA (Single Euro Payment Area) převody či platby. Tento příspěvek si klade za cíl, po provedené rešerši odborných zdrojů zbývajících se touto tématikou, za použití metody komparace pramenů práva zamyslet se nad tím, zda je skutečně pojem „přeshraniční převod“ již přežitý a je bankami nebo ostatními poskytovateli platebních služeb oprávněně opomíjen nebo má pro klienty svůj význam.