Přehled o publikaci

Cílem článku je vymezení hlavních východisek posuzování aktivní legitimace k podání žaloby ve správním soudnictví v případě osob, které nebyly účastníky správního řízení, a to ve vztahu k omezení účasti ekologických spolků v povolovacích řízeních podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, na základě § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Předkládané závěry je možné shrnout tak, že podle ustálené soudní judikatury je možné, aby při splnění vymezených podmínek ekologické spolky přímo žalovaly rozhodnutí vydaná podle stavebního zákona včetně rozhodnutí prvostupňových, pokud nebylo zahájeno odvolací řízení. Navíc je velmi obtížné toto jejich oprávnění prostřednictvím legislativních změn výrazněji omezit. Proklamované posílení pozice stavebníka vyloučením účastenství ekologických spolků se tak jeví spíše jako nedomyšlené a pro stavebníky v důsledku kontraproduktivní, neboť přesouvá těžiště nápravy pochybení správního orgánu do fáze soudního přezkumu, přičemž soudům nesvědčí jiný prostředek nápravy nezákonného rozhodnutí než jeho zrušení. Tím se paradoxně může doba nutná pro realizaci stavebního závěru namísto žádoucího zkrácení výrazně prodloužit. Nadto jsou i v případě omezeného okruhu účastníků stavební úřady povinny vypořádat se s obsahem vyjádření dotčené veřejnosti, jejíž příslušníky je třeba považovat za dotčené osoby ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Opačný postup zakládá nezákonnost vydaného rozhodnutí a důvod pro jeho zrušení.