V originále
Překlad ověřené zahraniční metody je nejefektivnějším způsobem vývoje nových diagnostických metod nejen v personální psychologii. Autor adaptace totiž ve srovnání s původními autory nemusí investovat tak velké časové zdroje například do rešerše literatury či vícekrokových pilotáží. Bohužel, pokušení zahraniční metodu pouze přeložit a ihned použít v personalistické praxi či ve výzkumu bývá často až příliš silné. V lepším případě je dokumentován a pečlivě volen pouze design překladu, případně jsou ověřeny i vybrané psychometrické parametry metody v novém prostředí. I v těchto případech však dochází k určitým zkreslením, která jsou tím silnější, čím více je metoda založená na jazyku (např. škrtací test pozornosti vs. posuzovací škála) a čím odlišnější jsou obě kulturní prostředí. Zpravidla nelze bez rozmyslu přebírat informace o faktorové struktuře, validitě, reliabilitě a už vůbec ne o normách; je častým jevem, že „obtížnost“ různých jazykových verzí je diametrálně odlišná. Problém je nicméně již v konstruktové validitě – nelze totiž za všech okolností předpokládat existenci a neměnnost těch stejných psychologických konstruktů napříč kulturami. Tyto rozdíly ve fungování je však možné ověřovat, například pomocí testů faktorové invariance či DIF analýzy. Problematice adaptace, překladu a mezikulturního testování je věnováno značné množství odborné literatury, k dispozici jsou rovněž směrnice, které tvorbu adaptací upravují. Ve svém příspěvku představím typická úskalí spojená s adaptací metod v pesronalistickém kontextu, představím dostupné normy, směrnice a rozšiřující literaturu a zmíním „best-practices“ včetně praktických doporučení pro převod metod do českého prostředí v kontextu výzkumu i praktické diagnostiky v kontextu psychologie práce a organizace.
In English
The translation of the standardized foreign method is the most effective way of developing new diagnostic methods not only in personal psychology. The author of the adaptation does not have to invest such large time resources e.g. in the literature search or in the multi-step pilot testing. Unfortunately, the temptation to just translate and immediately use the new test in industrial/organization practice or in a research is often too strong. In the best case, only translation design is documented and carefully chosen, or the selected psychometric parameters of the method in the new environment are also verified. Even in these cases, however, there are some distortions that are the stronger, the more the language-based method (e.g., the attention test vs. the rating scale) and the more distinct the two cultural environments. As a rule, information on factor structure, validity, reliability, and not at all about standards, cannot be ignored without thinking; It is a frequent phenomenon that the "difficulties" of different language versions are diametrically different. The problem, however, is already in the construct validity - it is not possible under all the circumstances to assume the existence and invariance of the same psychological constructs across cultures. However, these differences in performance can be verified, for example, by confirmatory factor analysis or DIF analysis. The issue of adaptation, translation and intercultural testing is devoted to a large number of professional literature, and there are also guidelines that regulate the adaptation. So I will introduce the typical pitfalls associated with the adaptation of methods in the personalistic context, present the available standards, guidelines and literature and I will also mention "best practices" including practical recommendations for the transfer of methods into the Czech language in the context of research and practical diagnostics.