Autoři
BENEŠ, Milan (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
1. vyd. Banská Bystrica, Etické kontexty andragogického posobenia, od s. 49-62, 14 s. 2016
V originále
Na počátku 19. století byla pedagogika chápána buď jako normy tvořící, preskriptivní disciplína v rámci etiky a sociální filozofie, nebo, a to především, jako výchovné umění. Objevovaly se první pokusy založit pedagogiku po vzoru přírodních věd, tedy jako empirickou vědu v pozitivistickém programu. Začalo se diskutovat, zda pedagogiku nenahradí interdisciplinárně pojaté vědy o výchově a zda nevznikne nějaké jednotná sociální věda. Jednou ze strategií obhájení vlastní identity bylo zdůrazňování etické dimenze pedagogiky a pedagogických činností. Později vznikající andragogika řešila strukturálně stejné problémy, přičemž normativní rozměr andragogiky byl a je nedílnou součástí andragogického diskursu.
Česky
Na počátku 19. století byla pedagogika chápána buď jako normy tvořící, preskriptivní disciplína v rámci etiky a sociální filozofie, nebo, a to především, jako výchovné umění. Objevovaly se první pokusy založit pedagogiku po vzoru přírodních věd, tedy jako empirickou vědu v pozitivistickém programu. Začalo se diskutovat, zda pedagogiku nenahradí interdisciplinárně pojaté vědy o výchově a zda nevznikne nějaké jednotná sociální věda. Jednou ze strategií obhájení vlastní identity bylo zdůrazňování etické dimenze pedagogiky a pedagogických činností. Později vznikající andragogika řešila strukturálně stejné problémy, přičemž normativní rozměr andragogiky byl a je nedílnou součástí andragogického diskursu.
Anglicky
At the beginning of the 19th century, pedagogy was treated as a prescriptive, standard-setting discipline within ethics and social philosophy or (in particular), as the art of education. First, attempts were made to follow the model of natural sciences, i.e. to develop pedagogy as an empirical science in a positivist programme. Discussions were held whether pedagogy could be replaced by interdisciplinary sciences of education and whether a unified social science would evolve. One of the strategies to defend pedagogy’s own identity was to emphasise the ethical dimension of pedagogy and pedagogical activities. Andragogy, which developed later, addressed structurally identical issues. The normative dimension of andragogy was and has remained an integral part of the andragogical discourse.