C 2016

Etika, étos a identita andragogiky

BENEŠ, Milan

Základní údaje

Originální název

Etika, étos a identita andragogiky

Název anglicky

ETHICS, ETHOS AND IDENTITY OF ANDRAGOGY: HISTORICAL AND SYSTEMATIC IMPLICATIONS

Autoři

BENEŠ, Milan (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

1. vyd. Banská Bystrica, Etické kontexty andragogického posobenia, od s. 49-62, 14 s. 2016

Nakladatel

Belianum

Další údaje

Jazyk

slovenština

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

50300 5.3 Education

Stát vydavatele

Slovensko

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Kód RIV

RIV/46358978:_____/16:00000004

Organizace

Univerzita Jana Amose Komenského Praha s.r.o. – Repozitář

ISBN

978-80-557-1166-9

Klíčová slova česky

Etika; étos; andragogická perspektiva; disciplinární status andragogiky;interdisciplinarita; empirické vědy o výchově; andragogické profese; morální výchova

Klíčová slova anglicky

Ethic; etho; andragogical perspective; disciplinary status of andragogy; interdisciplinarity; empirical sciences of education; andragogical professions; moral education.

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 28. 10. 2018 13:49, Milan Beneš

Anotace

ORIG CZ EN

V originále

Na počátku 19. století byla pedagogika chápána buď jako normy tvořící, preskriptivní disciplína v rámci etiky a sociální filozofie, nebo, a to především, jako výchovné umění. Objevovaly se první pokusy založit pedagogiku po vzoru přírodních věd, tedy jako empirickou vědu v pozitivistickém programu. Začalo se diskutovat, zda pedagogiku nenahradí interdisciplinárně pojaté vědy o výchově a zda nevznikne nějaké jednotná sociální věda. Jednou ze strategií obhájení vlastní identity bylo zdůrazňování etické dimenze pedagogiky a pedagogických činností. Později vznikající andragogika řešila strukturálně stejné problémy, přičemž normativní rozměr andragogiky byl a je nedílnou součástí andragogického diskursu.

Česky

Na počátku 19. století byla pedagogika chápána buď jako normy tvořící, preskriptivní disciplína v rámci etiky a sociální filozofie, nebo, a to především, jako výchovné umění. Objevovaly se první pokusy založit pedagogiku po vzoru přírodních věd, tedy jako empirickou vědu v pozitivistickém programu. Začalo se diskutovat, zda pedagogiku nenahradí interdisciplinárně pojaté vědy o výchově a zda nevznikne nějaké jednotná sociální věda. Jednou ze strategií obhájení vlastní identity bylo zdůrazňování etické dimenze pedagogiky a pedagogických činností. Později vznikající andragogika řešila strukturálně stejné problémy, přičemž normativní rozměr andragogiky byl a je nedílnou součástí andragogického diskursu.

Anglicky

At the beginning of the 19th century, pedagogy was treated as a prescriptive, standard-setting discipline within ethics and social philosophy or (in particular), as the art of education. First, attempts were made to follow the model of natural sciences, i.e. to develop pedagogy as an empirical science in a positivist programme. Discussions were held whether pedagogy could be replaced by interdisciplinary sciences of education and whether a unified social science would evolve. One of the strategies to defend pedagogy’s own identity was to emphasise the ethical dimension of pedagogy and pedagogical activities. Andragogy, which developed later, addressed structurally identical issues. The normative dimension of andragogy was and has remained an integral part of the andragogical discourse.