In the original language
Kapitola se zabývá postavením zemědělského podnikatele v procesu územního plánování, a to zejména s ohledem na jeho případnou aktivní žalobní legitimaci v soudním přezkumu územních plánů, a to ve vztazích týkajících se nejenom ochrany jeho vlastního podnikání, ale také životního prostředí. Hlavním cílem příspěvku je pak zejména analyticky rozebrat ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu ve vztahu k nájemcům zemědělské půdy, kteří na ní dlouhodobě podnikají (projevující se zejména v rozsudích č. j. 2 Ao 4/2008-88; č. j. 1 Ao 1/2009-120; č. j. 1 Ao 1/2009-185), tuto porovnat s odlišnými právními názory k této věci (projevující se i uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu) a okomentovat udržitelnost této judikatury vzhledem k znovuzavedení institutu pachtu do českého právního řádu, který je výslovně předurčen pro zemědělské podnikání. Autor se také zabývá některými možnými důsledky vyplývající z nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I.ÚS 59/14 (a na něj navazujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 5 Aos 3/2012-70), ve vztahu k aktivní žalobní legitimaci spolků sdružujících zemědělské podnikatele, jako určité možnosti překlenutí výše uvedené ustálené judikatury.
In English
The chapter deals with the status of the agricultural entrepreneur in the land use planning, particularly with regard to its possible standing to bring proceedings in the judicial review of land use plans, in relationships involving not only to protect its own business but also to the environmental protection. The main objective of this paper is the thorough analysis of the settled case law of the Supreme Administrative Court in relation to the agricultural land tenants who are taking on the long-term (manifested i.e. in case no. 2 Ao 4/2008-88; no. 1 Ao 1/2009-120; no. 1 Ao 1/2009-185). The author compares this case law with different legal opinions on the this matter (manifesting itself even within the Supreme Administrative Court) and he comments on the sustainability of that case law due to the reinsertion of the leasehold estate (which is specifically destined for the agricultural business) into the Czech legislature. The author also discusses some possible consequences of the decision of the Constitutional Court no. I.ÚS 59/14 (and his follow-up to the judgment of the Supreme Administrative Court, no. 5 Aos 3 / 2012-70) in relation to standing to bring proceedings of the civic associations bringing together the agricultural entrepreneurs as a possibility to bridge the settled case law cited above.