Přehled o publikaci

Katzelsdorfský zámeček byl součástí krajinářské kompozice, která vyvrcholila stavbou saletů na počátku 19. století za vlády knížete Jana I. Josefa z Liechtensteina (knížetem byl v letech 1805-1836). Celý objekt se skládal ze dvou částí - z hájovny a loveckého zámečku. Podle plánů knížecího architekta Josefa Kornhäusela se stavělo od 27. října 1817 do 19. prosince 1818. Z důvodu odchodu Kornhäusela z knížecích služeb byl salet dostavěn až za dalšího stavebního ředitele – architekta Josefa Franze Engela. Katzelsdorfský zámeček neminuly ani nutné opravy. První proběhly už v letech 1843-1844, následovaly opravy z let 1853-1863. Nejvýznamnější rekonstrukce proběhla v letech 1905-1907 za Jana II. z Liechtensteina. V těchto letech zde byly restaurovány původní reliéfy a v roce 1907 umístěny i dva nové reliéfy s loveckým motivem (Lov na jelena a Lov na divokého kance). V roce 1953 se podél pohraničí buduje „železná opona“, která má obyvatele ochránit před „západními imperialisty“. Větší část Katzelsdorfského lesa se nachází za touto oponou. Po odchodu hajného mění vojáci postupně celou stavbu v hospodářské stavení - přesněji seník. V roce 1955 Lesní správa ve Valticích zbořila sklep u myslivny a o rok později objekt vyhořel. Stavba, která byla po druhé světové válce (v roce 1945 a 1949) nově opravena, začala nemilosrdně chátrat. 23. června 1957 započali zaměstnanci státních lesů bourat hájenku Katzelsdorfského saletu. Následně byl objekt rozebrán vojáky PS. Získaný materiál byl použit na stavbu rodinných domů, garáží aj. ve Valticích. Na přelomu padesátých a šedesátých let přestala stavba, která byla postavena v době největšího rozmachu evropské šlechty, a tvořila tak ráz krajiny dnes známé jako Lednicko-valtický areál, existovat.