Autor se pokouší ve třech jednotlivých částech nastínit problematiku financování a obsahu divadla včetně autorské dramaturgie po vstupu Česka do Evropské unie (tedy po r. 2004). Stručně se zabývá možnostmi ekonomie kultury před tímto obdobím a srovnává je s aktuálními tendencemi. Dochází k překvapivým závěrům. Posléze se ve druhé části pod drobnohledem kritiky zamýšlí nad podílem autorství a jeho kvalitou v českých končinách, a to s přihlédnutím k evropským vlivům. Své obzory uzavírá v poslední kapitole, připojené jako příloha, v tématu letmého naznačení praktik a přístupů ke psaní dramatických děl dle neověřených koncepcí s přesahem do oblasti divadelní antropologie a teatrologie.